TT- Tma jako v pytli

12. února 2012 v 14:18 | Virwen |  Téma týdne
V pořadí moje druhá povídka (a druhý týden co mám tenhle blog :D ) na Téma Týdne :)



El se rychle ohlédla za sebe... Celá udýchaná dorazila na konec ulice na křižovatku. Na chvilku se zastavila aby se vydýchala. Slyšela jen svůj zrychlený dech a rychle bušící srdce. Věděla, že musí utíkat jinak ji dostihne. Slunce už skoro zapadlo, jen poslední paprsky bojovali s přicházející temnotou. El si rychle natáhla kapucu mikiny a dala se znovu do běhu. Doběhla k velkému bílému domu a vběhla dovnitř těsně před tím než slunce zapadlo a dalo plnou moc noci. Znatelně se jí ulevilo, to bylo vidět.
"Mami? Tati?" zavolala El.
"Zlatíčko, jsme tady" uslyšela jemný hlas své matky. El vstoupila do moderní místnosti, laděné do oranžovo-bílé barvy. Její rodiče seděli na oranžové pohovce. Mamka El byla vysoká, pohledná, hnědooká, přírodní blondýna, po které El nezdědila zhola nic. Po jejím tatínkovi zdědila šedé oči, úzký nos a vlasy černé jako noc. Jednou za týden si její rodiče dopřávaly chvilky klidu, kdy jenom seděly, povídaly si a pily červené víno.
"Jenom jsem vám chtěla oznámit, že jsem zpátky. Kdyby jste mě potřebovaly, budu v pokoji" prohlásila El a vyběhla schody co byly v obýváku. Prošla chodbou v druhém patře a vešla úplně na konci chodby do jejího pokoje. Všude byly fotky jejích přátel, rodiny, ale i plakáty různých skupin. Došla na druhý konec pokoje a otevřela notebook. Než se ale stihla přihlásit, uslyšela kroky. Stuhla. Kroky se zdály být přímo nad jejím pokojem, na půdě. El pomalu zvedla hlavu, jako by tam něco mohla vidět, snad kromě bílého stropu. Najednou kroky ustaly. El ale stále nehnutě seděla. Ačkoli to odporovalo zdravému rozumu, uslyšela kroky místo na půdě, na chodbě. Slyšela jak se kroky pomalu blíží k jejímu pokoji. Otočila židli a zadívala se na dveře. Srdce jí tlouklo tak hlasitě, že ho osoba na chodbě prostě musela slyšet. Kroky se zastavily přímo u jejího pokoje. Pod dveřmi vyděla stíny bot. El se neodvažovala ani pohnout. Asi se jí to zdálo, ale slyšela jak dotyčný dýchá. Viděla jak se pomalu otevírají dveře. V tu chvíli neviděla vůbec nic...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pája pája | 16. září 2012 v 16:22 | Reagovat

jaký konec? to je jedno mám ráda smutné příběhy, ty se šťastným koncem, uplně jedno, hlavně ,že je to od tebe!!! protože skvěle píšeš!!!!

2 Virwen Virwen | Web | 16. září 2012 v 21:39 | Reagovat

[1]: Děkuju.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama