TT- Zoufalství

3. února 2012 v 8:25 | Virwen |  Téma týdne
Takže.. rozhodla jsem se že skusím napsat krátkou povídku na téma: Zoufalství...
Doufám že se bude líbit :)




"Hej, ahoj" celá udýchaná se posadim do společné lavice s mojí nejlepší kamarádkou Susan. "Vážně promiň, ale dneska se mi asi nic nedaří..."
Susan se na mně koukla, jako kdybych spadla z vyšně, " TOBĚ, že se nic nedaří? Každou chvilku tě pozve nějakej kluk do cukrárny nebo tak... A školu zvládáš s přehledem! Jak se může TOBĚ něco nedařit?" Asi bych měla zdůraznit, že v podstatě má pravdu, ale..
"Víš sama nejlíp, že on mě ještě nepozval... A nevim kdy a jestli mě vůbec pozve" odvětim a v tu chvíli vchází do třídy ten nejmíň přísný učitel biologie na naší střední škole, ale i tak je pro mě a Susan zvykem, že při hodině si spolu nepovídáme. Díky tomu asi obě máme dobré známky (nebudu lhát já je mám lepší).
Po hodině biologie jsme si sedli na naší lavičku ven před školu. Sluníčko svítilo a díky němu školní dvůr nevypadal tak hrozně jako obvykle. Obě jsme se opřeli o světle modrou zeď naší školy a pozorovali prvňáky jak se perou a dělají... skopičiny - jinak se to nazvat nedalo. Susan si koupila v kantýně jablko a já Twixku. Většinou jsem si obě povídali, ale poslední dobou už to nebylo ono. Už jsme si neměli co říct. Jen tak jsme si užívali společnou chvilku a koukali okolo sebe (já) a slunily se (Susan). Najednou jsem ho uviděla. Seděl opřený o strom a četl si knížku. Když jsem se na něj podívala, vzhlédl a očima mě vyhledal. Rychle jsem sklopila oči, ale moc dlouho jsem to nevidržela. Poočku jsem se na něj podívala jestli ještě pořád na mě kouká. Nekoukal. Už jsem vyzkoušela všechno na co jsem si jenom vzpoměla abych ho zaujala... Všechny moje balící hlášky, flirtovací triky. Vše. A on se jenom jednou za čas na mě podíval zrovna když jsem to chtěla vzdát.
"Není to tak nenápadný jak si myslíš" pousmála se Susan, " i slepej by poznal, že se ho snažíš sbalit. Řikám ti, přijmi pozvání na maturiťák od Chrise. Je hezkej, hraje fotbal a víc jak půlka holek tady na škole za nim pálí. Byli byste úchvatnej pár."
"Ty si myslíš, že to nevim? Ale já si nemůžu pomoct. Eric je takovej... záhadnej. To semi na něm líbí." odporovala jsem jí. Zazvonilo na hodinu. Eric zavřel knížku, zvedl se a prošel kolem mě jako bych byla vzduch. Já ale byla rychlejší a když procházel tak jsem mu do mikiny vhodila papírek se vzkazem 'Jestli jsi zvědavý, tak přijď dneska ve tři do cukrárny Na Rohu. Kathy XXX'. Susan si ničeho nevšimla a já jsem neměla v úmyslu jí něco o tom říkat. Hned by mi řekla alespoň 10 důvodů proč tam nejít atd. Celý den jsem na schůzku myslela a nemohla se ve škole soustředit. Škola nám skončila ve dvě a tak jsem rychle došla domů (štěstí že bydlím docela blízko) převlékla se a vyrazila na schůzku v letních zelených šatech. Přišla jsem do cukrárny přesně a sedla jsem si čelem ke dveřím, ale stůl byl v rohu cukrárny takže by sme měli dost soukromí.

Nepřišel. Nemůžu tomu uvěřit. To nemůže být pravda. Nechápu to. Určitě si o mě myslí, že jsem hloupá. Tlustá. Neschopná. Trapná. Určitě to všem ve škole rozkecá. To bude můj konec. Jestli jim ještě ukáže ten vzkaz. Ne, to nedovolím. Nic mi nemůže zabránit, abych se toho vzkazu zbavila. To mu nedovolím.

Ach můj bože... Co jsem to jenom udělala. Zavřou mě do vězení. Já tam ale nepatřím. Zabili by mě tam! Stejnak bych si to zasloužila. Co mě to jenom napadlo, počkat si na Erica až půjde do školy a vrazit mu nůž do ramene. Jak jsem ho tam mohla nechat?! Na ulici! Určitě umřel. Nikdo mu nepomohl. JÁ mohla. A neudělala jsem to! Nezasloužim si žít...




Jak jste asi pochopili, tak Kathy se později zabila. Eric se uzdravil. A proč nepřišel na schůzku? Nevšiml si vzkazu, jinak by přišel, protože Kathy se mu líbila. Nevěděl, že to byla ona kdo ho pořezal. Dozvěděl se to až když si přečetl vzkaz na rozloučenou adresovaný jeho rodičům...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Worrie Worrie | Web | 3. února 2012 v 8:40 | Reagovat

Povídka je úchvatná! Normálně dlouhý "slohy" nečtu, ale stálo to za to!! :)... Asi bych neměla odvahu mu tam hodit vzkaz,... ;D

2 vitwen vitwen | E-mail | Web | 3. února 2012 v 8:43 | Reagovat

Děkuju. Já se přiznám, že já bych na Kathyně místě mu ten vzkaz taky nehodila :D a omlouvám že to je tak dlouhý, nějak jsem se do toho dala :D

3 Karla Mitošinková Karla Mitošinková | 3. února 2012 v 9:49 | Reagovat

Pocházím z pravěku... Kluci nás na škole balili slovně - my je taky. Psaní se považovalo za zbytečnost, ještě tak maximálně někdo něco načmáral na lavici. Pokud se nyní na středních aplikuje postup z tvé povídky, tak se celej systém balení posunul do období Pýchy a předsudku. Ehm. Která normální holka by posílala vzkaz na rozloučenou rodičům onoho kluka? Rodiče byli vždycky opruz a nikdo je nechtěl ani potkat. Natož si s nima dopisovat! To je fakt zoufalství!  - Na druhou stranu, pokud jde o čistou fantazii, tak dobrý.:-)

4 vitwen vitwen | E-mail | Web | 4. února 2012 v 16:16 | Reagovat

[3]: Děkuju za názor :D Takhle jsem nad tím nepřemýšlela... A jo, je to naprostá fantazie :D A ta otázka...Která normální holka by posílala vzkaz na rozloučenou rodičům onoho kluka?
Chtěla se jim omluvit, protože si myslela, že je Eric mrtvý ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama