Kapitola třetí - První zmizení

30. června 2012 v 10:50 | Virwen |  Krvavý internát
Tak doufám, že Mei-Riefel tohle bude brát jako něco říkajíc povídka :D Jinak pro ostatní: užijte si to, budu se snažit teď každej den napsat na blog něco :)



"London!!! Co to máš na sobě?! Vypadáš úžasně..." sesypali jsme se na ní jako vosy. Vypadala úplně jinak, než jak jsem i jí pamatovala. Dlouhé, lesklé, hnědé vlnité vlasy, dokonalá postava, opálená, jiskřicí zelené oči a ty šaty. Zdůrazňovaly její štíhlý pas a dlouhé nohy. Byli s velkými puntíky na spodní části, tyrkysové na horní a to celé rozdělovala černá látka v pase. Když jsem jí naposledy viděla, byla trošku při těle, kratší vlasy, rovný jako hřebíky a nikdy jste jí nemohli vidět v sukni. A teď? Přímo zářila. Obrovská změna k lepšímu.
"Teď mi něco prozraď, London," řekla Carla. "Kde je moje kamarádka a co si s ní udělala."
London se místo odpovědi zasmála. Raději změnila téma: "Takže Ev má kluka, jo? Povídej. Jak se jmenuje, kde ste se poznali, chci vědět všechno!"
Vůbec jsem jí nepoznávala. "Poznali jsme se na dovolený. Byl tam s rodiči a jedním kamarádem. Jmenuje se Marco a je z Anglie. Bydlí kousek od Bloodfell v jednom z těch měst poblíž. Je vysokej, milej, krásnej, má vypracovanou postavu, černovlasej, tmavý oči, skoro jako ty, Carlo, ale trošku světlejší. Miluje sport, filmy a dokonce má hafana. Pudla, toho největšího. No prostě je dokonalej a přijede mě navštívit i s tim jeho kámošem."
"Tady je někdo zamilovanej," řekli naráz Diana a Stacey. Všechny jsme se otočili ke dveří. Tam stála Stacey a za sebou Bonie. Za nimi se táhl ten jejich klan a vláčej za sebou hromadu kufrů. Klidně bych se vsadila, že všechny ty kufry jsou Stacey a Bonie.
"Do toho ti nic není," řekla jsem.
"Jo holky, nevíte kdo bude spát na tý sedmý posteli?" zeptala se nevinně Bonie.
"Proč? Aby si jí stáhla ke dnu, stejně jako ty holky co máš za sebou?" opáčila Carla.
"Holky? Dejte nám sem kufry a pak jděte dolů do společenky. Já a Bonie půjdeme napřed,"přikázala Stacey a odkráčela spolu s Bonie.
Mezitím co o rok mladší holky dávali jejich kufry ke skříním, přišla do pokoje nevýrazná blondýnka s šedivým oblečením a zabrala si tu poslední postel, která oddělovala nás a je.
London jí chvilku pozorovala a nakonec jí i oslovila: "Ahoj, jmenuju se London. Tohle je Evelyn, Diana, a Carla," ukazovala postuně na nás všechny. "Jak se jmenuješ?"
"Susan," zamumlalo děvče.
London chtěla pokračovat, ale najednou se celou školou a internátem rozlehlo zvonění velkého zvonu.
"Hurá do jídelny. Už mám hlad. Doufám, že ředitelka nebude proslov dlouho protahovat," to a další se ozývalo po celé škole.
Taky jsme vyrazili po schodech dolů. Náš pokoj byl až úplně nahoře ve věži.
Došli jsme do jídelny. Klidně bych se vsadila, že ten architekt se nechal inspirovat Bradavicema. Jídelna je skoro stejná, až na ty svíčky, strop, zdi a počet stolů. My máme o jeden stůl navíc.
Sedli jsme si k našemu stolu, asi doprostřed. Vedle mě seděla London a naproti Carla s Dianou.
"Ehm, ehm," odkašlal si muž na stupínku. Nikdy jsme ho neviděli. Byl dobře oblečený a celkově vypadal jako model. Koukla jsem se na Carlu. Nedivila bych se, kdyby začala slintat. "Zdravím studenti. Rád bych se představil. Moje jméno je Thomas Harrison a jsem tady nový ředitel." Jak to dořekl, tak se jídelnou začalo ozývat vzrušené šeptání. "Rád bych vám jenom popřál hodně štěstí v novém školním roce a dobrou chuť."
Kuchařky začali nosit jídlo. Tohle dělají jenom první a poslední den v roce.
"Tohle bylo..." začla Diana.
"Krásný?" nespustila z něj oči Carla.
"Spíš divný," odporovala jí Diana. "Ale to je fuk. Dobrou chuť holky."
Když jsme dojedli a šli zpátky do pokojů celou cestu jsme museli poslouchat jak se Carla rozplývá nad panem Harrisonem. Konečně přišlo vysvobození v podobě našeho pokoje. Vešla jsem první a plácla sebou na postel. Diana šla ke svojí skříni a začla si tam dávat oblečení z kufrů. Carla si sedla na svojí postel a pokračovala v tom básnění. Jediná Lodon se zarazila ve dveřím. Vycítila jsem to a opřela se o lokty.
"Co je?" zeptala jsem se a přerušila Carlu v půlce věty.
"Kde je Susan?" podívala se na mě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ariven ariven | Web | 30. června 2012 v 13:42 | Reagovat

Marco! Marco! Když se někdo jmenuje Marco a vypadá aspoň trochu k světu, má u mě napůl vyhráno! Takže doufám, že se tam někdy objeví...
Pěkná kapitola, zajímá mě, co je zač ta Susan. Taky mě celkem zaujal "pan ředitel"...
Nezbývá než napsat: rychle další!

2 Virwen Virwen | Web | 30. června 2012 v 18:27 | Reagovat

[1]: :D plánuju neboj ;)

3 Mei-riefel Mei-riefel | 15. července 2012 v 23:02 | Reagovat

Wow ! super, úža, rychle další prosím :))

4 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 31. července 2012 v 11:39 | Reagovat

Trochu opožděně, ale přece... Fakt skvělá kapitola, mám takové tušení že Susan zmizela... :D Jsem na to zvědavá, těším se na další kapitolu! :-)

5 Virwen Virwen | Web | 31. července 2012 v 12:31 | Reagovat

[4]: už bych měla co? :D:D dneska to zkusim vymyslet.. :D

6 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 6. října 2012 v 14:43 | Reagovat

Hmmm... Marco?? :D tak s týmto menom si u mňa vyhrala :D A inak pekná kapitola, som zvedavá čo sa stalo so Suzan :D idem na ďalšiu kapču ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama