Kapitola osmá

8. července 2012 v 11:20 | Virwen |  Ailla
Nudim se = další kapitola Ailly... :)




Po pár dnech vyšla z lesa následovaná Larou. Cestou zjistila, že když byla doma, tak si Lara vlezla do tašky. A nevypadalo to, že by chtěla jít zpátky domů. Nechlala ji, alespoň bude mít nějakou společnost.
Před sebou měla jednu vesnici a za ní viděla město. Ani neznala její jméno a moc jí ani nezajímalo. Věděla pouze, že zde je. Všude s to vědělo. Proto ta vesnice nebyla tolik obydlená. Město Lizis ano, ale stejně se z něj moc nevycházelo. Za Lizisem bylo moře. Tenhle kout země byl za lesem Kai-la a byla pouze jedna cesta skrz les. Málokdo ho prošel, aniž by se mu něco stalo. Ale Ailla byla elfka. A ten les znala velmi dobře.
Kdy prošla okolo prvních domků, konečně uviděla náves. Bylo tam pár laviček a na nich sedělo pár starších lidí. Došla k nim a zeptala se jedné babičky: "Prosim vás, chtěla jsem se zeptat, jestli nevíte kde bydlí, Xe..."
"Neřikej to jméno," začala jí rychle prosit ta stará paní. "Řeknu ti kdo by to mohl vědět, ale neříkej to jméno."
"Dobrá, dobrá. Tak kdo by to mohl vědět?" ustoupila Ailla.
"Jdi do Lizisu. Tam najdi kořenářku Valiu. Ona by to mohla vědět."
"Dobrá. Děkuju," řekla Ailla a rychle se vydala směrem k městu. Lara jí následovala.
Došla k bráně vedoucí do Lizisu. Byla zavřená a tak hlasitě zabušila na dveře. "Halóó!" volala, ale nikdo neotevíral. Bylo pozdní odpoledne a tak to bylo docela překvapivé. Od obchodníků věděla, že u většiny měst se zavírá až večer. Vedle brány byl vůz a vedle něj velký košatý strom.
"Co teď, Laro?" zoufale se podívala na kočku, jako by jí mohla odpovědět. Ta skočila na vůz a z vozu na strom. Pojď. Ty to zvládneš. Ozval se jí v hlavě jemný hlas. Stuhla. Rozhlížela se, ale nikde nikdo. Dokonce napnula sluch, ale jediné srdce bylo slyšet od Lary. Z města nic slyšet nebo vidět nebylo. To bylo zvláštní.
"Laro?" oslovila kočku.
Ano, jsem to já a teď dělej, nemáme celej den. Mrskla ocasem ze strany na stranu.
Ailla ještě chvíli stála, ale nechtěla jí radši pokoušet. Skočila na vůz, z vozu na strom a pak už jenom lezla po větvích. Nakonec skočila na zeď a ze zdi skočila na zem. Bylo to zvláštní. Ve městě byl velký hluk, který ale venku nebyl slyšet. Šla po hlavní ulici a přemýšlela kde se zeptat po kořenářce Valie. Jak tak šla najednou Lara zahnula.
"Hej! Počkej," zavolala za ní. Nakonec jí nezbylo nic jiného než jí sledovat do vedlejší uličky, která nebyla ani zdaleka tak plná jako hlavní. Byla v ní vlastně skoro sama, kromě Lary a jednoho muže, co se válel na zemi. Lara utíkala a kdyby Ailla nebyla tak rychlá hodně brzo by jí ztratila. Konečně se Lara zastavila na konci ulice. Jak se ukázalo, byla to slepá ulička. Před nimi stál krámek. Byl celý do zelena a ve výloze byli bylinky.
"To je ono, že?" očekávala, že jí Lara odpoví, ale ta místo toho jenom prošla otevřenými dveřmi dovnitř.
Krámek byl zevnitř opravdu útulný. Na výloze byly závěsy, takže světlo tlumeně dopadalo dovnitř. Na zemi byly v sloupcích knihy o bylinkách a kouzlech. Dokola byly rozestavěny skříně plné bylinek, koření a lektvarů.Akorát místo jednoho rohu byla postavěná šikmá stěna a v ní oblouk se závěsem. Na tmavě dřevěné podlaze byl červeno-černý, pruhovaný koberec. U stěny na pravo byl tmavý pult, z půlky přeplněný papíry, knihami, bylinkami a byl tam také zvonek. Na ten Lara zazvonila, když vyskočila na pult z dřevěné židle, která byla vedle pultu a před dveřmi. Chvilku se nic nedělo až nakonecse zavlnil závěs.
Z něj vystoupila mladá, vysoká žena. Ailla byla překvapená, protože si Valiu představovala jako postarší paní. Valia však vypadala velmi mladě. Měla hnědé, kudrnaté vlasy, zastřižené těsně pod uši. Její šedé oči vypadaly, jako by prožily už celá staletí, ale na její tváři nebyla ani jedna vráska. Celkově byla velmi pohledná. Měla dlouhý, štíhlý krk a přes ramena červený šátek. Ten upoutal a první pohled, protože pod ním už měla akorát černé oblečení. Prošla okolo Ailly, která si doteď prohlížela bylinky a obešla pult. Začala hladit Laru, která vrněla, jen se jí Valia dotkla.
"Ty si Ailla," prohlásila a Aila poznala, že to není otázka. Valia měla příjemný hlas, ze kterého čišela autorita. "Vím co ode mě potřebuješ. A vím také kde je Xenagen."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tonča Tonča | 18. července 2012 v 17:26 | Reagovat

Je to moc povedený, pěkně vy¨myšlený a no skvěle čtivý.
Tonča

2 Maky Maky | 6. srpna 2012 v 21:28 | Reagovat

Úplně boží fakt mega úžasný a doufám že se budeš nudit víckrát aby přibylo více kapitol :-) snad n+ějaké budou i v nejbližší době.

3 Nataly Nataly | Web | 7. srpna 2012 v 23:41 | Reagovat

Konečně, konečně, konečně! Já tak chtěla vědět jak se jmenuje! A to jméno je úžasný! Úžasně zní, to jsi vymyslela sama? Jak jsem řekla, skvělá fantazie! Strašně se těším na další kapitolu, skončilo to moc napínavě. Jsi šikulka. :-)

4 Virwen Virwen | Web | 7. srpna 2012 v 23:50 | Reagovat

[2]: Děkuju :) Snad jo. :d Bohužel (nebo bohudík, jak se o vezme :D )jsem teď pořád někde venku.. :D

[3]: jj.. :d vymyslela.. :d teda spíš je to odvozenina jména z jinýho příběhu, kterej si nechávam pro sebe :D Děkuju :)

5 DeeDee DeeDee | Web | 1. září 2012 v 20:06 | Reagovat

A je to tu.... Veliká otázka byla zodpovězena :D Xenagen.... Hmmm pěkný jméno

6 Virwen Virwen | Web | 1. září 2012 v 20:24 | Reagovat

[5]: Díky :D vlastní výroba :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama