Do Bleskopisky Ledový žár

11. srpna 2012 v 21:21 | Virwen |  Do Soutěží
Tímto bych se s váma chtěla rozloučit (v pondělí odjíždím a vracím se 24.8.). Nevím totiž, jestli zejtra přidám nějaký články.
Jenom jsem vám to chtěla oznámit, abyste nebyli překvapení (a nemysleli si, že to je několika měsíční pauza jako v únoru :D)
Tady je další povídka-bleskopiska na téma: Ledový žár.




Seděla jsem na lavičce. Co jsem tu vlastně dělala? Neměla jsem nejmenší tušení. Šla jsem do knihovny a cestou si sedla do parku. Občas dělám věci, které nemají smysl. Zvedla jsem se a koukla na velké hodiny na náměstí. 'Ale né, jdu pozdě' pomyslela jsem si.
Rozeběhla jsem se do jedné setmělé uličky. Bylo sice jenom pár minut po poledni, ale v téle uličce byla tma. Věděla jsem moc dobře, proč tomu tak je. Nouzový východ. Postavila jsem se asi doprostřed. Ulička vypadala podobně, jako v těch krimi seriálech, na které občas kouknu. Pomalu jsem začala odříkávat kouzelnou formuly. Tedy... odříkávat nebylo to správné slovo. Spíše jsem vydávala různé zvuky - jak by zdálo nevinnému přihlížejícímu. Bylo to v bezejmenném jazyce starých mágů. Konečně jsem dořekla poslední slabiku a cítila jemné šimrání po celém těle. Věděla jsem, že to vypadá, jako kdyby z mého nitra vytriskl barevný paprsek. Zatím byl bílý, ale až začnu zabíjet démony, tak postupně se bude barvit do mojí barvy. Jaká to je, to bohužel ještě nevím.
Šimrání přestalo a já pochopila, že jsem na místě. Byla jsem ve Vzdělávacím Institu Magických Tvorů. Zráceně ve VIMeTce. Tak ho oslovovali všichni, kdo v něm nepracovali. Přistála jsem před ním.
A kde že VIMeTka je? Je v magickém městě "originálně" pojmenovaném Magikus. Vždy v něm svítí slunce. Tedy já ještě nezažila, že by v něm bylo zataženo nebo tak. Ale co já můžu vědět, jsem na světě pouhých 100 let. Zaokrouhleno, samozřejmě. Každých 500 let se vláda v Magikusu měnila. Teď jí mají na starosti čarodějky - my. Za 167 let (teď to máte přesně) by to měli převzít upíři, po nich vlkodlaci a pak víly. Po nich zase my a tak se to opakuje. Každý rod má svého vlastního tvora. My máme draky (ne ty několika metrové, ale malé, ten největší měříjeden metr na délku. Čím jsou větší, tím větší moc máme. Vlastně to spíš platí obráceně, čím máme větší moc, tím jsou větší), víly mají fénixe, vlkodlaci mají "speciální vlky" (nic moc toho o nich nevíme a tak jim řikáme takhle. O co přesně jde vědí jenom vlkodlaci) a upíři mají koně úplňku (vlastně černí pegasové s kostnatými křídli - bez per, jenom s blánou). Podle toho, který rod vládne, některý z bájních tvorů se prohání bez problémů ve městě. Kde je zbytek to nikdo neví. Tedy... já to nevím. Ale za 150 let to zjitím.
Upravila jsem si plášť, který mi ladil s ohnivě rudými vlasy (půlka čarodějek má zrzavé vlasy -odstíny různé- a zelené oči, druhá si je barví a oči si změnila pomocí kouzel) a usmála se. Zpod pláště se totiž objevila hlava mého draka.
"Klidně můžeš seskočit, Groline," řekla jsem mu a s úsměvem přijmula jeho nevraživý pohled. Byl celý černý a oči měl ve stejném odstínu jako já. Zelené - samozřejmě. Pomalu vyšplhal po plášti na moje rameno a skočil. Trvalo mu trošku déle, než obvykle, se uchytit va vzduchu. Začínala jsem si o něj dělat starosti. Už nelétal tak jako dřív. Ale podle kamarádky - čarodějnice - je tohle normální. I když všichni draci umějí mluvit, dávají přednost mlčení a neverbální komunikaci. Hlas draka zná jen ten nejbližší.
Oba jsme se rozeběhli k budově. On tedy spíše letěl. Konečně jsme doběhli-doletěli do třídy. Nikdo tam nebyl. Bylo to zvláštní. Najednou jsem za sebou zaslechla zlomislný chechot. Rychle jsem se otočila a spatřila Laurila. Lauril byl napůl vlkodlak a napůl upír. Měl v sobě zlo obou, ale neměl žádně schopnosti. To mu ale vynahrazoval jeho drak. Draci měli největší moc. A tenhle byl ten největši co jsem kdy viděla. Měl metr a půl na délku, jeho oči byli červené a tělo šedé.
"Myslíš, že mi unikneš, Linie?! Mně neunikneš! Darlo, zbav naší malou Linie jejího mini-dráčka. Vsadím se, že ještě ani nechrlí oheň," řekl posměšně.
Oči jsem měla na něm pevně přilepené, ale soustředila jsem se na rychlé šeptání zaklínadla na posílení moci. Vyšlo většinou jednou z dvaceti případů, ale tohle bylo vážné. Podívala jsem se na Grolina a on vyrazil k Darle. Já jsem mezitím vyslala k Laurilovi několik smrtících kouzel. Byl nějaký... pomalý. Poslední kouzlo ho škrtlo a způsobilo velké poranění. Grolin se mezitím dostal až k Darle, která ze vznesla do vzduchu. Začal souboj draků. Darla byla možná silnější, ale Grolin mrštnější a rychlejší. Mrštila jsem další kouzlo po Laurilovi a uvěznila ho v průhledné kupoli. Začala jsem se maximálně soustředit na Grolina. Postupně se moje šeptání změnilo v křik. Vlasy mi poletovali okolo hlavy a oči mně začali zeleně zářit. Natáhla jsem ruce k Grolinovi a z konečků prstů mi vystřelil černo-zelený paprsek, který zasáhl Grolina. Drak ho vstřebal během boje, nadechl se a prudce vydechl. Z jeho doširoka otevřené tlamy vystřelil bílý paprsek. I z takové vzdálenosti jsem cítila ten ledový žár. Paprsek zasáhl Darlu a ta proměněná v led spadla na zem a roztříštila se na kousky. Laurilovi se v kupoli začala spalovat kůže. Pomalu se mu začala seškvařovat. Trvalo to jenom pár sekund a z Laurila zbyl pouhý popel. Najednou se okolo mě začal ozývat potlesk. Pomalu se ve třídě začali objevovat čarodějky a čarodějové. Asi jenom dva metry ode mě se objevil profesor a s úsměvem mi řekl: "Gratuluji Linio a Groline. Prošli jste do dalšího ročníku. Teď si sedněte do lavice, hodina začíná..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tonča Tonča | Web | 15. srpna 2012 v 14:31 | Reagovat

Je to moc povedené, dobře se to čte a pojetí ledového žáru je nádherné ;)

2 Alea Alea | Web | 15. srpna 2012 v 20:24 | Reagovat

Pěkné :). Opravdu originální pojetí tématu a myslím, že by to byla i skvlá kapitolovka...

3 Kate Kate | Web | 20. srpna 2012 v 6:49 | Reagovat

To je moc dobré :)

4 Virwen Virwen | Web | 24. srpna 2012 v 16:06 | Reagovat

[1]: [2]: [3]: Děkuju :)

5 Tonča Tonča | Web | 26. srpna 2012 v 19:56 | Reagovat

Virwen nechceš spřátelit? Díky za odpověď

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama