Kapitola devátá

8. srpna 2012 v 9:37 | Virwen |  Ailla
Po dlouhé době další kapitolka.. :D



Ailla byla lehce zaražená, nečekala, že Valia bude znát její jméno a že vysloví Xenagenovo jméno. Xenagen byl dříve podle řečí starých babek a vypravěčů jedním z Královniných bojovníků. Ten nejlepší, prý. Pak odešel od Královny, nikdo nevěděl proč. Ukryl se daleko od ní a jejích přisluchovačů. Nikdo se neodvažoval vyslovit jeho jméno. Když to někdo udělal, za pár dní zmizel a nikdo ho už neviděl. Kolovaly zvěsti, že za to může Xenagen. Ale Ailla tomu nevěřila.
Následovala Valiu k blízkým horám. Šli přes lesík. Byl tmavý, ale nějakým zvláštním způsobem příjemný. Na zemi rostla tmavá tráva, ani kousek mechu. Stromy nebyly vysoké a tak se jak Ailla, tak Valia museli pořád ohýbat. Vyšli a dostali se k horám. Před cestou,která se klikatila k vrškům se Valia zastavila. Pohlédla na Aillu.
Ta pochopila. "Vy se mnou už dál nepůjdete, že?" Valia přikývla. Ailla si povzdechla a vyrazila. Ušla jeno pár kroků, když se otočila. Lara jí totiž nenásledovala.
Valia nějaký zvláštním způsobem věděla, na co myslí a odpověděla na nevyřčenou otázku. "Ne, Lara s tebou nepůjde. Našla tě, protože jsi potřebovala sem dovést. Poslala jsem jí za tebou." Lara jí vyskočila na rameno. Najednou okolo jejího těla se vznášela mlha. Když mlha ustoupila, na Valiině rameni neseděla kočka, ale Fénix. Byl dost velký a měl skoro až zlaté peří. Když se Ailla podívala pořádně, viděla, že to peří jakoby hoří. Vzduch se nad Fénixem chvěl. Postupně z něho začala cítit žár, i když byla asi dva metry od něj. A Valie se jenom usmívala. Ani se nepotila. Zamávala jí a beze slova se otočila a odešla zpátky do města.
Ailla se ještě chvilku za ní dívala a pak se také otočila a odešla do hor.
Vzpomínala na svého otce, své přátelé, ale hlavně přemýšlela nad budoucností. Nad tím, co se stane až najde Xenagena.

Šla už třetí den. Byla vyčerpaná. Podle Valie měla dojít na křižovatku už na konci prvního dne. Pak se dát doleva. Nebo doprava? Už únavou nevěděla. Ráda by spala, ale něco v horách jí to znemožňovalo. Pravděpodobně Xenagenova přítomnost. Konečně v dálce viděla ukazatel. Ten, jak rozpoznala zatímco se přibližovala, rozděloval cestu ve dví. Tedy tak se to alespoň zdálo. Za ukazatelem byl černý les s nízkím porostem. Nedalo by se v něm projít, zvládl by to snad jedině velmi malý tvor. Už byla blízko. Poznala, co je na ukazateli napsáno.
Na levém bylo napsáno Zatracení. Na pravém Smrt. Co si má vybrat? Je snad Zatracení lepší než Smrt? Nebo Smrt lepší než Zatracení? Cesta Zatracení byla lemována černým lesem z pravé strany a strmou stěnou skal z levé strany. Cesta Smrti byla také lemována (tentokrát po levé straně) lesem a z druhé strany jí obklopovat sráz. Bylo to zvláštní, až doteď šla cestou, která se klikatila mazi horami. Na obou cestách byla hustá mlha.
Musela se rozhodnout. A nebo ne? Vždyť se mohla na chvilku posadit a odpočinout si. Jakmile si odložila věci a posadila se, na obou cestách se objevil záblesk. Ne cestě ke Smrti červený, na ceste k Zatracení modro-fialový. Z těchto záblesků se stali dva tvorové. Červený drak na cestě Smrti, modro-fialový grif na cestě Zatracení. Pomalu se blížili. Ailla vstala. Věděla, že teď se musí rozhodnout. Zamyslela se a pak vyrazila směrem k drakovi. Jak se přibližovala, drak se nezvětšoval, dokonce se zmenšoval. Gryf se zase naopak zvětšoval. Došla téměř k drakovi. Teď jí byl tak po kolena a hravě poskakoval okolo jejích nohou. Najednou dráček na sekundu stuhnul a otočil se. V mlze se začínala objevovat postava. Mužská. Už byl jenom 6 metrů od ní a ona začínala rozeznávat jeho rysy. Byl mladý, asi jenom o pár let starší než byla ona. Měl husté, černé vlasy, na kterých bylo vidět, že si je zatřihával sám. Měl je rozčepířené, ale řesto se zdáli být tak nějak zvláštně upravené. Začínala rozeznávat barvu jeho očí. Zelená. Nebo modrá? Nemohla se rozhodnout. Měl tvrdý a neústupný pohled. Jeho tělo bylo svalnaté, ale přesto štíhlé.
Dráček odskočil od Ailly, přiběhl k němu a schoval se mu za nohy. Odtud pouze vykukoval.
Xenagen - byla si jistá, že to je on - byl od ní už jenom metr.
"Proč Smrt?" zeptal se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lily Lily | Web | 8. srpna 2012 v 14:32 | Reagovat

naprosto suprový!!! moc moc se mi ta povídka líbí prosímky moc další části :-)

2 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 9. srpna 2012 v 15:51 | Reagovat

Ahoj! Chci tě informovat o úspěchu povídky Prokletí úplňku, kterou jsi nominovala v projektu Povídka mého srdce. I tobě jako dík za podporu chci věnovat malou odměnu. Více se dozvíš zde:
http://nika-roov.blog.cz/1208/pms-vyhlaseni
s pozdravem,
NikaRoovy

3 DeeDee DeeDee | Web | 1. září 2012 v 20:19 | Reagovat

Já chcu další.... A to HNED!!!!  =DDDDDD Ja chcu Xenagena a dráčka a Aillu a...... další.... :-) :-D

4 Virwen Virwen | Web | 1. září 2012 v 20:25 | Reagovat

[3]: Budu se snažit.. :D s novým vzhledem pijdou asi i nový kapitly :D

5 pája pája | 16. září 2012 v 12:21 | Reagovat

Ahoj,začala jsem to číst a jestli nechceš abych tě ve škole každá den otravovala o další kapitolu tak koukej přidat dalšíc :)
Vážně suprová povídka,fakt skvělí a ty jména jsou úžasný.
A maž si zprávy z mailu,máš plnou schránku a ani ti nemůžu napsat :)))

6 Virwen Virwen | Web | 16. září 2012 v 21:41 | Reagovat

[5]: Děkuju.. :D a hotovo.. :D

7 Nataly Nataly | 9. října 2012 v 16:03 | Reagovat

Tvá povídka mi moc chyběla. Vždy mě tak trochu uklidňuje a odvádí ode mě starosti. Kterých mám teď fakt hodně (to poznáš, když budeš jednou na nějaké vyšší škole, bude ti z toho třeštit hlava :-D )

8 Virwen Virwen | Web | 10. října 2012 v 8:24 | Reagovat

[7]: Jestli půjdu na vysokou školu (pokuď se mi podaří trošku prorazit jako spisovatelka, vysokou nebudu hrotit :D ) // Děkuju... :) Tvoje komentáře mě vždycky hrozně potěší.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama