Kapitola 1. - Pád (říjen)

30. listopadu 2012 v 23:23 | Virwen |  Cesta Osudu

První kapitola Cesty Osudu. Není nic moc - druhá semi líbí víc :D Jo a pro informaci: Kapitoly vždycky budou s dvouměsíním spožděním (od vyhodocení.. :) :D ) Jo a stouhle jsem vyhrála druhé místo s 9,6 bodu.. :D (Vlastně jsem byla pátá/čtvrtá/šestá, protože jsme byli 3 se stejným počtem bodů na druhém místě a na prvním místě byly taky 3... :) :D )
Ale už bych měla přestat kecat a tady je kapitola :)





Bosé nohy běžely po studené, kamenné podlaze hradu. Zamířili do jedné z věží. Pomalu se dostali k velkým dveřím. Před nimi stáli dva muži, bylo zjevné, že to jsou stráže. Jakmile spatřili mladou dívku jenom v nočním úboru, okamžitě se dívali jinak. Ta si sama otevřela těžké dveře a vklouzla do místnosti.
Byla to ložnice samotného krále. Ten ani nespal. Seděl ve svém křesle, které bylo u krbu. Z otevřených dveří na balkon proudil studený noční vzduch. Dívce naskočila husí kůže na štíhlých světlých pažích. Přešla k oknu a jediným pohybem dveře zavřela. Pak se otočila ke králi. Viděla pouze jeho zátylek. Obešla křeslo a klekla si na kolena vedle jednoho opěradla. Oheň jí ozařoval levou tvář, když hleděla na svého otce.
Byl už starý. To věděli všichni. Pořád si ale udržoval svou hrdost a ničím nezkalený rozum. Měl staré, šedé oči pod zvrásněným čelem. Dívce se občas zdálo, že nekončí, protože král neměl žádné vlasy. Zato ale měl hustý knír, který mu zakrýval horní ret. Král nebyl tlustý, jako někteří. Na jeho postavě bylo vidět, že král byl zamlada svalnatý a dobře stavěný. Poslední dobou ho ale hodně zlobila kolena a záda. Neměl ale rád nikoho, kromě jeho dcery. Nikdy to sice nepřiznal, ale jeho syn byl pro něj zklamáním. Dokonce i svou manželkou opovrhoval. Ale na svou dceru nikdy nedal dopustit.
Král se na ní podíval. Viděl mladou, krásnou sebevědomou dívku, která se již brzy stane ženou. Již dlouho přemýšlel, že by svoji zemi nedal svému synovi, ale jí. Alespoň by měl pocit, že království je v dobrých rukou… Povzdechl si.
"Děje se něco, otče?" zeptala se ho jasným hlasem, který nebylo možné si nezamilovat, a položila mu svoji ruku na jeho.
"Víš, Esiline, jsem už starý a brzy budu muset někomu předat korunu," začal král a promnul si oči. Byl už unavený.
"Ano. Mému bratrovi Galynovi," řekla Esiline a zastrčila si pramen černých rovných vlasů za ucho.
Král si opět povzdechl. Bylo mu jasné, že Esiline ani nenapadne, že by mohla dostat korunu ona. "Promluvíme si o tom někdy jindy ano, Esiline?"
"Samozřejmě otče, jistě jste unavený. Nechám vás," řekla a reagovala na nevyřčenou výzvu k opuštění místnosti. Došla ke dveřím, kterými vešla, otevřela je a zase zabouchla, jako kdyby odešla.
Opatrně se otočila, zda král nic nezpozoroval. Pořád seděl ve svém křesle. Esiline potichu přešla k jinému krbu. Ke krbu, který byl vedle majestátní postele. Vedle krbu byl stolek a na něm byla soška draka strážícího hořící vejce. Pomalu, aniž by udělala jakýkoli zvuk, sáhla drakovi na oko a zamáčkla ho. To spustilo velmi tichý mechanismus, díky němuž jeden z kamenů, kteří lemovali krb, pomalu vystoupil a odsunul se stranou. To odkrylo další sošku, tentokrát krysu okusující jablko a jedno pero. Esiline vzala pero do ruky a vložila jej mezi krysu a jablko a zamáčkla tlačítko, které nebylo jinak vidět. Poté vrátila pero na své místo a chvilku počkala. Teď se odkryla zadní stěna krbu. Esiline se otočila, ale král pořád nic nepozoroval. Usmála se a prolezla vzniklým otvorem. Jakmile se ocitla na druhé straně, stěna krbu se vrátila na stejné místo a Esiline věděla, že to vypadá jako by se nic nestalo a že krysa s jablkem je zase schovaná.
Dostala se k točitému schodišti, které vedlo nahoru i dolů. Byla v mezipatře. Vydala se nahoru. Pospíchala. Dlouhé rovné vlasy jí padali do úzkého obličeje. Šla dlouho. Když byla mladší, musela si dělat přestávky, teď však byla na tolik schodů zvyklá. Konečně dorazila ke dřevěným dveřím. Zhluboka se nadechla a zaklepala. Pak vešla.
Byla v menší místnosti. Na stěnách vyseli obrazy měsíce a slunce, draka a gryfa, ohně a vody. Tohle všechno byly protiklady. Nedalo se říci, který z nich je zlo a který dobro. Tak to prostě nefungovalo. Na podlaze byl koberec utkaný z rozumu a jistoty. Byla tam také postel. Skromná, malá a stejně tak i přehoz. Vedle byl stolek. Na něm byla kniha. Esiline netušila co to je za knihu, ale tušila její obsah. Naproti dveřím, u kterých právě stála, byli další… A ty vedli na střešní balkon. Na něm stála žena. Měla na sobě velmi volné šaty a vlasy měla svázané do copu. V něm byli zapletené Za Laio. Květiny, co nikdy neumírají. Esiline rychle došla k ženě. Ta se otočila, i když věděla, že to je ona.
"Přece jsi přišla," pronesla klidným hlasem a podívala se zpět na krajinu osvětlenou měsíčním světlem. V dálce bylo slyšet šumějící moře.
"Jak jsem slíbila."
"Král tě jednoho dne možná chytí. Potrestá tě. Nebude přihlížet na to, jestli jsi jeho dcera nebo ne," řekla a dál se dívala světle zelenýma očima k horizontu.
"Nebojte, Mai-Isel-ka-Werta," použila Esiline výraz pro Duchovní vůdkyni. Werta se usmála.
"Sedni si Mai-Esiline-Sorte." Oslovení vyjadřující postoj k Esiline. V tomto případě, že jí předává znalosti. "Dnes ti povím něco o mojí historii. O historii, která ti může přinést ponaučení z chyb druhých…
V jedné elfí vesnici, známé pod jménem Oti-Kas, se narodila dívka. Elfí dívka. Narodila se Vznešenému lidu. Byla krásná. Měla dlouhé rubínové vlasy a neobvyklou barvu očí. Měla je červeno-modré. Pár elfů takovéto oči mělo, ale nebylo jich moc. Teď ti asi běží hlavou, že musela být vyvolená - pro něco. Pokud tomu tak bylo, i když pochybuji, elfka neuspěla. Jmenovala se Laisoa. Měla jednu sestru. K té se ale příběh nevztahuje.
Laisoa milovala louky, které se dělily o prostor se skalami. Takových nebylo v okolí Oti-Kas moc. Snad jen jedna nebo dvě. Tam trávila většinu svého času. Měla být se svojí Isel, ale to ona nebyla. Sama se naučila zpívat a mluvit ke skalám. Párkrát tam přivedla i své přátele, ale ty netušili, v čem by měla být krása toho prostoru. Později však pochopili…
Laisoa tedy chodila na to nádherné místo sama. Seděla na louce a hovořila ke skalám a k přírodě. Jednoho dne tam ale přišel ještě někdo. Byl to elf. Ne ale takový, na kterého byla Laisoa zvyklá. Tehdy už byla na tomto světě krásných padesát let. Byla ještě pořád mladá a krásná, jak víš. A za těch padesát let se toho ale moc nenaučila, kvůli svému zahálení ve výuce. Kdyby chodila ke své Isel, věděla by, že právě k ní míří Padlý elf.
Padlí elfové nejsou jako Vznešení. Daly by se také nazývat Temnými - a tento název je rozšířenější, ale označení Padlí lépe označuje je samotné. Já jim ale nebudu říkat Padlí, ani Temní. Budu jim říkat v mém rodném jazyce. V té elfštině, kterou používají Vznešení, se jim říká ag-Haicko. Vznešeným se zase říká Sionmo.
Ag-Haick mířil přímo k Laisoe. Ta byla přímo okouzlena. Prý to byl elf, asi v jejím věku, pohledný a přitažlivý. To se ale neví jistě, ale dávalo by větší smysl, co udělala. Nikdo neví, co přesně se tam stalo, ale Laisoe padla. Stala se ag-Haick a už jí nikdy nebylo pomoci.
Laisoa byla párkrát viděna a změnila se. Její rubínové vlasy se změnili na tmavě rudou, skoro až černou. Její oči nebyli už tak nádherné, ale byli celé černé. Bělmo vidět ani nebylo. A její zuby se také změnily. Měla je ostřejší a špičáky větší. Oděv už nebyl spředen z pavoučích nitek, ale byl stvořen s velkou pravděpodobností z blesků. Už nikdy se jí nepodařilo přesvědčit, aby se vrátila. Přemlouvali jí i její rodiče. Nejen oni, skoro celý národ. A proč? Byla o totiž dcera Faiscie. Dcera královny…"

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pája pája | 1. prosince 2012 v 19:53 | Reagovat

nádherný

2 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 4. prosince 2012 v 7:41 | Reagovat

Krásná. Proč mipřipaá, že už jsem to četla? :O :D :D

3 Virwen Virwen | E-mail | Web | 4. prosince 2012 v 17:39 | Reagovat

[2]: To opravdu nemám tušení :D

4 Helen Helen | Web | 11. prosince 2012 v 14:24 | Reagovat

Ahoj, zrovna jsem zavítala na tvůj blog, a hrozně se mi zalíbil. :) A ty příběhy... Jé! Moc krásné. :) Nechceš spřátelit blogy??

5 Mei-riefel Mei-riefel | 8. března 2013 v 20:22 | Reagovat

Páni! Je to super, a ty názvy, konečně jsem se odhodlala něco si přečíst.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama