Kapitola jedenáct

15. listopadu 2012 v 20:16 | Virwen |  Ailla
Omlouvám se za nečinost.. nevim co to se mnou je (ale jo vim - lenost :D ) No a na velký naléhání Páji jsem sesmolila ve škole jakous takous kapitolu... :D Doufám, že to ještě někdo čte.. :D:D


Šli dlouho a moc toho nenamluvili. Jediné co Ailla zjistila, bylo, že Nisan je u Xenagena od narození a ten je pro nějjako vlastní otec. Přísný a nekompromisní, ale přeci jenom otec.
Konečně se cesta začala rozšiřovat.
Odhrnula větve a vešla na mítinu. Byla lemována stromy ve skoro dokonalém obdélníku. Uprostřed byla... chatrč. Jinak to ani Ailla popsat nemohla. Stlučená z dřevěných prken a barva se už dávno nedala poznat. Okna byla kupodivu v celku. Uprostřed stechy, která byla již několikrát opravovaná, byl polorozpadlý komín. A nikde okolo nebyla ani jedna květina.
Z ničeho nic dveře vylétly z pantů a z domu vylétl zelený kouř. Nisan nehnul ani brvou, jenom k Aille řekl:" Zůstaň tady," a odešel směrem k domu. Flya dál nevzrušeně poletovala okolo stromů, dokud jí Nisan nezavolal k domu. To k němu přiletěla a chvíli o něčem diskutovali. Nakonec Flya vletěla do domu a Nisan čekal před rámen od dveří. Za chvilku Flya vyletěla a něco mu řekla. Ten se ohlédl na Aillu, lehce se zamračil a přikývl. V ten moment kouř zmizel. Ailla prohledávala očima okolí, ale po kouři ani stopy. Nisan jí naznačil, a't přijde knim. Cestou prošla kolem dvěří. Bylo vidět, že se jim tohle párkrát stalo. Došla k Nisanovi a Flye. Nisan se na ní díval s obočím vytaženým. Povzdechl si a naznačil, že má vejít první.
"Až po tobě," naznačila mu, že si hodlá krýt záda. Nisan pokrčil rameny, jako by mu to bylo jedno a vešel. Ailla na něj za jeho zády dětinsky vyplázla jazyk. Vzápětí se přikrčila, protože na ní letěl nůž. Prolétl tam, kde přd chvilinkou měla hlavu a skončil zabodnutý v hlíně. Ailla zatnula zuby a už sahala po svém luku. Pouze Nisanův varovný pohled jí v tom zadržel. Nisan pomalu zavrtěl hlavou a naznačil jí aby si zase stoupla.
Ailla se tedy pomalu postavila a konečně vešla do první místosti. Ta zabírala asi polovinu chatrče. Uprostřed této čtvercové místnosti, byl univerzální stůl. Stál na něm menší kotlík, pár prkýnek, talíře, vařečka, pár bylinek, které Ailla nikdy neviděla a právě na něm přistála Flya. Jedna židle, patřící ke stolu, ležela překlopená na zemi a druhá byla na druhém konci místnosti. Tam byla také velká skříň, do které se zjevně dávali lektvary. Vedle dveří (a vedle Ailly) stálo koště, opřené o dřevěnou stěnu, co vyčnívala do prostoru. Od ní se táhly provazy, na kterých se sušily bylinky. Také zde byli dvoje dveře. Mezi nimi sálalo teplo z krbu. Ailla se lehce zamračila, když si uvědomila, že oheň je zelený s fialovými plameny. Pak se podívala přímo naproti sobě. Tam bylo křeslo. V křesle stařec. Sotva mu viděla do tváře, jak tam bylo šero. Jasně ale rozeznala škodolibý úšklebek.
"To je ona?" zaskřehotal muž a uchetl se.
"Ano. Aillo, tohle je Xenagen," ukázal na muže a tomu se zúžily zorničky, jakmile zmínil jeho jméno.
"Xenagen už nní moje jméno. To jméno dala Královna jednomu muži, ale toho ona, pak sama bodla do zad," zasyčel, zvedl se z křesla a shrbený šel ke skříni s lektvary a vytáhl knihu ze skryté přihrádky na její boční straně.
"A... Jak vám mám tedy říkat?" zeptala se Ailla opatrně a popošla o kousek blíž, takže se Nisan ocitl za jejími zády.
"Ty mi říkej třeba... Wellyr," zamyslel se na chvilku, a pak s námahou hodil knihu na stůl. Flya vzlétla a letěla k Nisanovi.
"Dobrá... Wellyre, copak vás nezajímá, proč jsem tady?" zeptala se a snažila semu pohlédnou do očí. Wellyr si pvzdechl a podíval se na Aillu. Teprve až teď, když na jeho tvář pořádně dopadlo světlo si všimla, že jedno oko má přivřené kvůli jizvě, která se táhla od ucha k jeho šedému obočí. Kvůli tomu vypadalo jeho druhé oko větší, než ve skutečnosti bylo. I když možná to zavinil jeho malý obličej nebo velký, orlí nos.
Wellyr si všiml jejího zděšeného pohledl a ušklíbl se: "Copak, copak? Konečně sis toho všimla? To ti to ale trvalo na to, že si elfka. Jak sama vidíš, nežertoval jsem ohledně toho, že mě Královna bodla. Ale abych uspokojil tu tvojí touhu, říct mi proč si tady: Co ode mě potřebuješ?" ani nečekal na odpověď a zase se vrátil ke knize.
Ailla se nevzdávala a tak začala: "Potřebuju, abyste mě naučil..." dál se nedostala, protože Wellyr jí skočil do řeči: "Nisane! Flyo! Potřebuju krev kance a křídlo víly! Sežeňte mi ho! HNED!" Nisan a Flya se otočily a odešli hned jak Wellyr domluvil.
"Vy mě neposloucháte," vyčetla mu Ailla.
"Samozřejmě, že tě neposlouchám. K čemu taky? Za pár dní odsud odejdeš sama, tak co bych se namáhla poslouchat ty tvoje problémy," poslední slovo překypovalo ironií. Otočil se směrem k bylinkám a hledal něco. Zamračil se a došoural se k nim. Začal se v nich přehrabovat a mumlal si pro sebe, dokud neutrhl jeden jediný květ.
"Já tu zůstanu. Mě se jen tak nezbavíte. Potřebuju pomoct. Potřebuju se naučit bojovat. Dokud mne to nenaučíte, zůstávám," prohlásila pevně Ailla a zadívala se mu do zdravého oka. Wellyr se zamračil.
"Vidím, že jsi pevně rozhodnutá. Proč se ale chceš naučit bojovat?!" zaměřil se na drcení květu na prášek a skoro se na ní nepodíval.
"Chci se dostat do hradu. Královnina hradu," řekla jako by komentovala počasí, ale pozorně sledovala jeho reakci. Na chvilku se zarzil a ustal v pohybu, ale hned pokračoval v drcení. Kdyby ho nesledovala, tahle reakce by jí unikla. Po pár minutách ticha promluvil.
"Jsi si jistá?" podíval se na ní jedním okem a bylo vidět, že si jí poměřuje.
Ailla na chvilku zaváhala, ale pak si vzpoměla na Silviu. "Ano, jsem..."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pája pája | 16. listopadu 2012 v 18:29 | Reagovat

jsem šťastná že jsi zase přidala a taky že je to tak povedená kapitola. DÍKY

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama