Kapitola 3. - Mrazivé pohlazení (prosinec)

17. února 2013 v 12:08 | Virwen Fabulae |  Cesta Osudu
Omlouvám se za zpoždění, ale tak nějak jsem na to zapomněla.. :D S tuhle kapitolou jsem se vůbec neumístila, protože jsem jí zapomněla jak napsat, tak poslat... :D Poslala jsem jí pak až s další kapitolou (aby se příběh rozvíjel :D )
Takže tady je a snad si jí taky někdo přečte :D




Esiline s probudila. Poté, co vyslechla příběh Werty, se vrátila opatrně na svůj pokoj, okolo podřimujícího otce. Teď seděla ve své posteli s nebesy a dívala se na sebe do zrcadla. Její černé vlasy byli zacuchané a barvu očí na tu dálku nebylo vidět. Mohlo to být ale i tím, že oči měla přimhouřené z ostrého světla. Procházelo skrz okno s nezataženými závěsy. Zrovna před chvilkou je služka roztáhla. Kvůli tomu se Esiline probudila. Teď služka bez jediného slova přinesla porcelánový lavor plný vody. Postavila ho na stolek, jenž byl před zrcadlem. Otočila se k princezně a uklonila se.
Esiline jí pokynula hlavou a řekla: "Až tě zavolám, tak přijď. Teď ale odejdi."
Služka odešla opět s pokloněním. Esiline si mezitím zvykla na světlo. Zvedla se z postele, přešla k oknu a otevřela ho dokořán. Zachvěla se, když mrazivý vánek se prohnal kolem ní do pokoje. I přes studený vzduch se vyklonila z okna. To vedlo do zahrady, která plynule přecházela v listnatý les. Začínalo jaro, ale zima se přeci jenom občas ozvala. Většinou se ozvala pomocí ranního vánku.
Rozhlédla se, ale když nic neupoutalo její pozornost, zklamaně zavřela okno. Přešla místnost k lavoru, přes chlupatý bílý koberec. Celá místnost byla laděná do červeno-bílé barvy.
Vzala do dlaní vodu a opláchla si obličej. Aniž by ho otřela jemným ručníkem, vzhlédla do zrcadla. Měla obličej jen pár centimetrů od lesknoucí se plochy. Rukama se opřela o bílý stolek a hleděla na sebe. Dívala se do svých očí. Měla ráda svoje oči. U zorničky byli zelené. Takovou zelenou neměl ještě žádný smaragd, jaký kdy viděla. Viděla jich dost. Zelená přecházela do šedé. Duhovka byla ještě orámovaná černou. Na řasách byli ještě kapičky vody. Usmála se. Už si řekla, jaké chce šaty. Zavolala na služku. Ta přišla hned a pomohla jí obléknout se. Byli to její oblíbené. Tyhle byli zelené a měli černou krajku.
Konečně byla Esiline oblečená. Vlasy si nechala rozpuštěné, jenom si je ovázala zelenou stuhou. Usmála se na sebe a pokývala spokojeně hlavou. Zelená podtrhovala její oči. Služka už už chtěla odejít, ale princezna jí zarazila: "Kde je otec? Snídá?"
Služka přikývla a Esiline ji propustila. Zkontrolovala se ještě v zrcadle a vyrazila spletí chodeb do jídelny. Šla dlouho a často musela zatočit. Na stěnách vysely různé obrazy. Někdy králové a královny co dříve vládly. Jindy to zase byli různí bájní tvorové. Fénixové. Víly. Draci. Kentauři. Také zde vysely podobizny elfů.
Konečně prošla dveřmi vedoucí do jídelny. Jídelna byla velmi světlá. Bílý stůl, u kterého snídal jak král, tak se tu pořádali i hostiny.
U stolu už seděl jak král, tak i její bratr. Vlasy měl stejné barvy jako ona. Oči měl ale stejně šedé jako jejich otec. Byl také vyšší než ona a měl velké svaly. Měl i trošku hranatější rysy a opálenější pokožku. Seděl tam i někdo další. To Esiline překvapilo. Zastavila se ve dveřích.
Všichni v místnosti se k ní otočili. Okamžitě se vzpamatovala a došla ke své židli. Sedla si a rozhlédla se po mužích, co tu seděli. Obzvláště si prohlédla muže sedícího naproti jejímu bratrovi. Byl starší než ona - o dost. Bylo mu přes třicet, zatímco jí bylo pouhých sedmnáct. Nebyl ošklivý, pouze na Esiline působil velmi nesympatickým dojmem. Měla pocit, že ho odněkud zná… Podíval se na ní a jeho hnědé oči měli stejný odstín jako jeho krátké vlasy. Měl i opálenou pleť, ale tu trošku skrývalo neoholené strniště.
"Dobré ráno," konečně je pozdravila. "Vidím otče, že tu máme návštěvu.
"Oh, ano. Sir Thommäs přijel dnes brzy ráno a ještě pár dní se tu zdrží."
Esiline pouze přikývla a pustila se do jídla. Chvíli takhle jedli mlčky, když v tom Galyn promluvil: "Otče. Přemýšlel jsem a dnes bych rád vyjel na projížďku."
Esiline se při zmínce jejího bratra rozsvítili oči. "Mohu také? Otče. Prosím."
Otci se zúžily oči. Jeho výraz říkal jasné ne. Esiline to poznala a začala se zase věnovat jídlu. Koutkem oka zahlédla, jak se Thommäs pousmál. Esiline na chvilku ztuhla, ale pak se zase uvolnila.
Král mezitím odsouhlasil synův návrh. Snídaně byla u konce.
Esiline chtěla odejít, ale zadržel jí otcův hlas: "Esiline. Pojď se mnou prosím do knihovny." Rozloučila se tedy s bratrem, který byl už myšlenkami venku na projížďce, a Thommäsem, který neřekl ani slovo, jen jí pokývl hlavou. Esiline byla zmatená, ale následovala otce chodbou do jeho osobní knihovny. Po ránu byl vždycky plný energie, ale k večeru vypadal tak o deset let starší.
Konečně se zastavili před nevelkými dveřmi. Král pokynul strážci a ten odemkl a otevřel dveře. Esiline nikdy nebyla v jeho soukromé knihovně. Zvědavě vešla, ale byla zklamaná. Vypadala stejně jako její. Byl rozdíl jenom v barvách. Zatímco ona jí měla do červena, otec do zelena.
Král si sedl do jednoho ze dvou křesel. Pokynul jí, aby si sedla du druhého. Když se posadila, král pořád mlčel. Esiline to už nevydržela a promluvila: "Otče, co jste mi chtěl říct? Trápí vás něco?"
"Víš, Esiline, proč je tu sir Thommäs?"
"Předpokládala jsem, že kvůli nějaké politické, nebo obchodní záležitosti. Jakou část země spravuje?"
"Východní sever. Jedna z nejkrásnějších částí této země. Ale nepřijel sem tak úplně kvůli obchodu. Přijel sem požádat o tvoji ruku."
"COŽE?!" vykřikla Esiline. "Otče! Tohle není fér! Vždyť ho ani neznám! Hnusí se mi! Je jako slizký had, co mi ho vnucuješ!"
"DOST!" postavil se král a zpražil jí pohledem. "Víš, že to nedělám rád, ale je to pro dobro země. Sir Thommäs je velmi důvěryhodný a bude z něho dobrý král."
"Co si řekl? Král? Králem má být přece prvorozený. Galyn."
"Rozhodl jsem se udělat změnu. Královnou budeš ty a po boku Thommäse budeš vládnout, dokud na trůn nenastoupí tvoje dítě." posadil se znaveně do křesla.
Esiline se naopak zvedla, podívala se na něj a bez jediného slova odešla. Zamířila do věže za Wertou. Zastihla ji, jak právě dělá nějakou mast. Nic neřekla, sedla si na židli a čekala.
Konečně Werta mast dodělala. Podívala se na ní a zvedla obočí. "Co tě sem přivádí Mai-Esiline-Sorte?
"Já… Otec mne chce provdat za sira Thommäse, takového…" začala, ale Werta jí přerušila: "Vím kdo to je. Nejsem tak izolovaná, jak si myslíš."
Z Esiline vyprchalo trochu rozhořčení a nahradilo jej překvapení. Pořád v ní ale nějaký ten vztek zůstal: "Nechci si ho vzít. Nejraději bych utekla, ale zároveň se chci dál učit."
"Tak uteč. Udělej to." Esiline se na ní překvapeně podívala a chtěla ji přerušit, ale Werta ji umlčela pohledem. "Chceš pokračovat ve výuce? Znám někoho, kdo tě může vyučovat. Moje sestra. Najdi elfy, najdeš jí. Vše, co jsem tě naučila, by ti mělo pomoct je najít. Víc ti neřeknu. Také by ti mohlo pomoci… Vyber si jeden z mých lektvarů, jednu mast a jeden amulet. Postupuj podle své intuice - tu máš dobrou. Já ti pak řeknu, co sis vybrala."
Esiline plná zmatku přišla ke skříni a otevřela jí. Její pohled okamžitě padl na jeden lektvar. Byla zelený, ale hladinu měl do šeda. Připomínal jí její oči a tak ho vzala. Poté se zaměřila na mast. Šedá, zelená, červená… Měli různé barvy a vůně, ale účinek Esiline neznala. Pak si všimla jedné - barvu měla černou. Jako její vlasy. Věděla, že přesně tu potřebuje.
Na konec si nechala amulety. Ty byli nejdůležitější. Lektvary a masti postupem času došli, ale amulety, bylo velmi snadně dobíjet.
Všechny si do detailu prohlédla. Teda… To alespoň měla v plánu. Jakmile však pohledem spočinula na jednom amuletu, nemohla odtrhnout zrak. Jako by jí pohled k sobě připoutal.
Byl to světle modrý kámen, ve kterém jako by svítilo nějaké světlo. Díky tomu amulet zářil. Lehce, ale přece. Omotávala ho nějaká rostlina, která vypadala jako by byla zmrazená. Celkově ho svíralo bílé zlato - jeden z nejcennějších kovů.
Esiline ho po chvíli, když se vzpamatovala, vzala do ruky a obrátila se k Wertě. Ta zalapala zděšeně po dechu. Esiline strnula a jenom díky tomu slyšela slova, která Werta zašeptala.
"Käsilie-Foreo." Mrazivé pohlazení
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 17. února 2013 v 16:19 | Reagovat

:3 :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama