Kapitola 2. - Zjištění

3. března 2013 v 20:34 | Sincerity |  Návrat
Další kapitola Návratu. Povídka na motivy Vampýrské akademie od úžasné Sincerity. (btw. abyste si nemyslely, tak tohle píšu já - Virwen Fabulae :D Jakože tenhle úvod :D samotnou povídku už Sincerity :D Abyste se orientovali :D ) Takže tady je:



Rosin pohled:
Nasedala jsem do auta, měla jsem je batoh a kabelu plnou věcí. Jasmin se semnou loučila skoro v slzách, zato Kate ani nevstala. Asi se stále zlobí, že jsem přijala Benovu nabídku, ale nabídl mi to přece on, tak ať si to vyřídí s ním. Naposledy jsem se podívala na náš dům a viděla jsem, jak se pohnula záclona. Přece jen mi přišla alespoň zamávat, trochu mi zaplesalo srdce, že se nerozloučíme v rozepři, ale místo toho se na mě koukla s výrazem, že mě zaškrtí, jestli si na něj něco zkusím. Bylo mi to líto, vyhrkli mi slzy do očí, ale rychle jsem začala mrkat, aby je nikdo neviděl. Jeli jsme přes dvě hodiny a stále mlčky, až když jsme se začali blížit tak promluvil. "Neber si to tak, ona to tak nemyslela, je jen trochu žárlivá."
"Já vím, jen mě to mrzí, tolik se toho změnilo. Chybí mi staré časy."
Ze vzpomínek mě vytrhlo zastavení. "Asi už jsme tu" Jo taky jsem si všimla. Přijeli jsme k bráně a zastavili. Z budky vystoupil muž a ptal se nás, co tu chceme.
Milé přivítání, pomyslela jsem si. "Vezu Rose Johansonovou, má nastoupit do školy."
"Ach tak, jen jeďte" a zvedl bránu. To bylo teda otočení o 180°. Projeli jsme branou a zastavili na nejbližším parkovišti, uprostřed rozlehlých kampusů mnoha budov. Vystoupila jsem omámená tím prostorem kolem, byli jsme uprostřed ničeho, všude jen hory a samozřejmě budovy školy, ale tolik prostoru okolo. A ještě něco, bylo to tu zase, ten známý pocit, že mám něco jen na dosah ruky, nějaká myšlenky nebo dokonce vzpomínka, jen kousek, ještě natáhnout prsty…
"Ehm, vy jste slečna Johansonová" vyrušil mě nějaký muž celý v černém,
"Jo a vy jste?" "Dimitrij Belikov, mám vás odvézt do kanceláře, už na vás čekají."
Až teď jsem si ho prohlédla a vážně byl to kus…vysoký asi dva metry, černé vlasy střižené po bradu a výrazné lícní kosti. Vypadal, že si mě taky prohlíží až teď. Mám snědší pleť (další věc, kterou vysvětluje má adopce, protože v rodině nikdo takový není, vždy mi tvrdili, že to mám po babičce) dlouhé skoro až černé vlasy a příroda neopomněla ani mé ženské tvary, prsa i boky se mi vyvinuli poměrně dost. Myslím si o sobě, že jsem docela hezká, i když to je poměrně relativní. Spoustu kluků se mnou chtělo chodit, ale já jsem žádného z nich nechtěla. Ano ráda flirtuju, ale nikdy jsem se nezamilovala.
Ben mi pomohl vyndat věci. "Díky a vyřiď jí prosím, že jí mám ráda a že bych jí to nikdy, nikdy neudělala." Nevím, jestli to Ben chápal, ale Kate to určitě pochopí. Musela jsem jí říct, že jsem jí Bena nikdy přebrat nechtěla, ani se mi nelíbil.
"Nemyslela to tak" to byly poslední slova, co mi řekl než odjel.
Došli jsme do hlavní budovy, kde jsem si odložila věci a pokračovali jsme do kanceláře. Za stolem seděla nějaká žena, která se mi představila jako ředitelka Kirová. Nebyla to sympatická žena,měla orlí nos a tvářila se dost s odstupem jako bych jí něco udělala.
"Slečno Hathawayová" rozhlížela jsem se po kanceláři,než mi došlo že mluví na mě.
"Prosím?"
"Víte, jsou tu věci, které nevíte, nebo jak bych to řekla,jste zapomněla."
To jsem se neudržela. "Cože, co se mi to snažíte naznačit?"
"Dobře, přejdu rovnou k věci. Toto je VAMPÝRSKÁ akademie." Už jsem ji chtěla přerušit, ale nedala se a tak pokračovala dál.
"Na světě existují vampýři a toto je akademie na které učíme dhampýry jak se bránit útokům těch zlých."
"To je nějaký vtip?"
"Ne slečno Hathawayová, tady si neděláme srandu z takových věcí."
"Nerozumím tomu a proč mi kruci říkáte tím příjmením? Jmenuji se Rosemari Johansonová."
"Nebojte se, vše vám bude brzy vysvětleno. Poví vám to strážce Belikov cestou až vás bude doprovázet na váš pokoj na koleji." A to je jako všechno? Prostě šmitec. Ani nevím jestli tu chci zůstat po tom co mi řekli, je to divné jsem zmatená a přitom mi nějaký vnitřní hlas říká, že je vše v pořádku, jako bych tu už někdy byla. Vše je tak známé a zároveň cizí.
"Můžeme?" Ani jsem si neuvědomila, že jsem na cestě z budovy a Dimitrij mi pomohl vzít tašky. A musí mi toho tolik vysvětlit. "Takže?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | 6. března 2013 v 20:09 | Reagovat

No teda.... jak to na ní Kirová vybalila !!! no tak to bylo úúúúúúžasný !!!! nádhera !!! rychle další

2 sincerity sincerity | 7. března 2013 v 16:07 | Reagovat

moc mě těší, že se to alespoň jednomu človíčkovi líbí

3 Tessinka Tessinka | 8. března 2013 v 14:50 | Reagovat

Mě se to mooooc líbí :-)  :-)kdy bude další kapitolka ?? :-)

4 sincerity sincerity | 8. března 2013 v 20:21 | Reagovat

Myslím, že v neděli nebo v pondělí. Podle toho jak budu stíhat.

5 es ef es ef | Web | 10. března 2013 v 15:57 | Reagovat

Skvělý.

6 Pepé Pepé | E-mail | Web | 14. března 2013 v 19:27 | Reagovat

Jé, líbí se mi to :) už se těším na další dílek :)
A budu moc ráda, když koukneš na můj blog =) teprv se rozjíždím a každý pisálek je u mě vítám =)
A nechceš být mé SB? kdyby náhodou ano, zapiš se mi tam prosím ;) já bych byla moc ráda =)

7 sincerity sincerity | 28. března 2013 v 13:08 | Reagovat

Moc se omlouvám, vím, že čekáte na další kapču a věřte, že jich mám hodně do předu, ale bohužel mi nejde se přihlásit Zkouším to ze všech možných počítačů, tak prosím vydžte a slibuji, že přidám víc kapitol. Sincerity

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama