Kapitola 6.

25. dubna 2013 v 8:44 | Sincerity |  Návrat

Moc se omlouvám, že jsem nepřidala v termínu, proto jsem se překonala a napsala trochu delší kapču. Kapču si užijte a věnuju ji skvělé Vitwen, která mi dovoluje zveřejňovat tu zde tuto povídku.
P.S. Příští kapča bude věnována Tessince, asi jediné čtenářce této povídky mimo mých kamarádek ze školy.




Kapitola 6.

Rozvrh mého dne



Rosin pohled:

Zaběhala jsem si a pak jsem mu ukázala co umím. Myslím, že to nečekal a že jsem ho docela překvapila. Potom mě zavedl do jídelny, ale nikdo tam nebyl. Divila jsem se a Dimitrij mi vysvětlil, že tady se žije podle obráceného režimu. A že si budu muset brzy zvyknout.

Tak jsme se dohodli, že mi dá den volna a já se pokusím přivyknout na jejich režim. Přesto, že nebyl čas jídla, něco jsem vyloudila. Byla to nějaká rýže, né moc vábného vzhledu, ale chutnalo to dobře a taky jsem si uvědomila jaký mám hlad. Dimitrij se se mnou rozloučil, že už musí jít a domluvili jsme se, že se sejdeme na trénink pozítří v 19h, což bylo brzo ráno pro vampýry. Dojedla jsem a odešla na pokoj. Teprve teď jsem si mohla pořádně proštudovat ty papíry. Byl tam plánek celého areálu, nějaké okopírované papíry, snad z učebnice o vampýrech, asi abych se mohla začít učit a nebyla za idiota a rozvrh mého dne, který bude platit asi až do doby než se z toho zhroutím. Tak takhle bude vypadat můj rozvrh pro dny: pondělí,středa,pátek,sobota:



17:00 - trénink s Dimitrijem (tak brzy? )

19:30 - snídaně (alespoň ,že mě nebudou mučit hladem)

20:00 - soukromá výuka s prof. Karpovou

23:00 - 1.hodina osobního volna (v závorce však bylo napsáno: pro samostatný trénink)

24:00 - oběd

24:45 - 2. trénink s Dimitrijem

03:00 - soukromá výuka s prof. Wilsonem

06:00 - večeře

06:45 - 3. trénink s Dimitrijem

09:00 - večerka

Tak to by jsme měli 7hodin deně tréninku, 6 hodin výuky a 8 hodin spánku.

No a úterý a čtvrtek bude s tím rozdílem ,že mi odpadne odpolední vyučování a nahradí ho 4. trénink s Dimitrijem a 1hodina volna. Nevím jak dlouho tenhle nápor vydržím, ale alespoň to zkusím vydržet co nejdéle. A neděle? To byli tak velkorysí ,že mi dovolili jít dopoledne na mši a pokud nepůjdu musím až do oběda povinně studovat v knihovně. No a odpoledne mám trénink časově neomezený, což znamená, jak hodně mě bude Dimitrij chtít trápit.
Byla jsem ráda, že alespoň dopoledme nebudu mít trénink, ale raději bych asi spala. A teď bych taky měla spát. Šla jsem na pokoj a přemýšlela, co se asi stane až Lissu uvidím a jak to vlastně bude dál. Byla jsem unavená, ale ne fyzicky, ale psychicky. Je toho na mě moc. A je tu spoustu věcí, které nevím a Dimitrij mi je bude muset objasnit. Nejvíc mě teď zajímá rodina a kdy přijede Lissa. Šla jsem si lehnout, bylo odpoledne 15.00 stále mého režimu, takže jejich noc.

Usnula jsem a zdál se mi podivný sen. Byla v něm má nevlastní sestra Kate, bavili jsme se a něčemu smály. Bylo to jako dřív a pak se začala měnit, bylo to zvláštní, její tmavé vlasy začaly světlat a i její obličej se změnil. Pak jsem si všiml, že i já jsem se změnila, byla jsem mladší tak 10 let a sestra taky. Ale teď už to nebyla sestra. Byla to nějaká dívka, byly jsme v pokoji a hrály si. Pak se to znovu změnilo. Jeli jsme autem, hlasitě hrála hudba, byli tam nějací lidi, všichni jsme měli radost a najednou jsme narazili. Viděla jsem nějaké světlo a pak přišel konec snu a ten byl nejhorší. Někdo mi pověděl ať se s Lissou rozloučím, že na chvíli odjedu, ale já jsem věděla co se stane, chtěli nás rozdělit a tak jsem jim utekla, utíkala jsem za Lissou, ale našli nás a snažili se nás odtrhnout, ale já jsem Lissu pevně držela a nechtěla ji pustit, musela jsem ji chránit. A potom nás roztrhli, křičela jsem ať mě za ní pustí, že nás nemohou rozdělit. Lissa nekřičela, jen si klekla a tiše plakala. Poslední co jsem ve svém snu viděla, byl Lissin ztrápený pohled. Jako by se mi snažila říct, že mě má ráda, a že to bude dobré, ať se nebráním. Probudila jsem se celá zpocená a vyděšená. Ani nevím kolik bylo hodin, ale vím, že už jsem v tom pokoji nemohla být déle. Připomínal mi ten strašný sen a zdálo se mi jako by na mě padaly stěny. Utekla jsem a zastavila se, až když jsem doběhla k tělocvičně. Na kostelních hodinách jsem zjistila, že bylo 18.00 což byla doba kdy někteří stávali, ale jiní ještě spali. Už se začalo stmívat a byla mi zima. Byla jsem zpocená a na sobě jsem měla jen volné tříčtvrťáky a tílko ve kterém spím. Vešla jsem dovnitř, byla to menší tělocvična, uzpůsobená pro cvičení spíše menších skupin. V rohu tělocvičny byl zavěšený boxovací pytel. Šla jsem k němu a začala do něj bušit. Ale neměla jsem rukavice. Pekelně to bolelo, ale s každou ránou jsem ze sebe dostávala ten vztek a strach. Ani nevím kdy, ale po obličeji mi začaly stékat slzy, ale nebyly to slzy z bolesti, ale z rozlobení. Až teď jsem si uvědomila o co, všechno mě okradli. Za chvíli jsem měla zkrvavené celé ruce. A ani jsem nepostřehla, že někdo vešel dovnitř.




Dimitriův pohled:

Dnes jsem stával brzy, oblékl a šel jsem se projít. Jen tak jsem se procházel, ale upoutalo mě světlo v malé tělocvičně. Kdo by to mohl být tak brzy? Podivil jsem se a vydal se tam. Vešel jsem a uviděl nějakou dívku jak boxuje do pytle v rohu místnosti a poznal jsem, že je to Rose.

,,Už tak brzy,nRose?" Pak se otočila a já jsem to uviděl. Neměla rukavice a bušila do pytle jen tak. Měla úplně zkrvavené a rozedřené klouby na rukou. A brečela, její výraz v obličeji byl úplně zoufalý.

,,Rose, co to děláš? No tak nech toho." Rozeběhl jsem se k ní a snažil se ji odtrhnout.

,,Nech mě,tak nech mě být." Zoufale křičela.

,,Ne Rose, nech toho, prosím jen toho nech." Odtrhl jsem ji a ona se mi zhroutila do náruče.

,,Rose, musím ti to ošetřit."

,,Ne, to je dobrý!" Vytrhla se mi a odcházela pryč. Zachytil jsem ji za paži.

,,Rose, teď ti to ošetřím a jestli chceš, tak mi můžeš povědět, co se stalo. A to není prosba."

Trochu se uklidnila a došla na druhou stranu na lavičku. Donesl jsem si lékárničku a začal ji jemně čistit rány. Když jsem je vyčistil, začal jsem jí obvazovat ruce.

,,Má blonďaté vlasy, že jo?"

,,Lissa? Ano, má ,ale jak to víš?

,,Viděla jsem ji." Vytřeštil jsem na ni oči, že se přece nemohly potkat. ,,V mém snu."

Chvíli se odmlčela a pak se zeptala ,,Jak jsem umřela? Pověs mi to Dimitriji."

,,Měli jste autonehodu."

,,Jistě, sny-vlastně vzpomínky přece nelžou." Podotkla to s takovým opovržením jaké jsem ještě neslyšel.

,,Kdo ještě zemřel?" Ptala se jako by se bála, co uslyší. A ani se jí nedivím.

,,Její rodiče a bratr." Vydala ze sebe přiškrcený zvuk.

,,Neměla jsem si zasloužit žít. Měla zachránit svou rodinu."

,,Rose takhle nemluv. Ty JSI její rodina."

,,Ne, ne po tom co nám udělali. Dimitriji, viděla jsem to, v tom snu, ona to věděla dřív, věděla to, když nás přišli rozdělit. Tvrdili mi, že odjedu jen na chvíli, ale já jsem to tušila a běžela za ní. Snažila jsem se jí chránit, ale roztrhli nás a ona nic nedělala, nebránila se, jen brečela." Po tváři ji stekla slza, setřel jsem jí palcem a omotal si pramen jejích vlasů kolem prstu. Bylo mi ji tak líto. A pak jsem si uvědomil, co dělám. Je to přece moje studentka a navíc má přítele, ten kluk co ji přivezl se tak teda alespoň tvářil. Vlasy jsem pustil a zahleděl se do země, abych se mohl soustředit.

,,Rose je mi to líto, ale musíš hledět dopředu, Vasilissa brzy přijede."

,,Kdy?"

,,Asi za týden. Musíš být silná až přijede, taky to pro ní nebylo lehké.

,,Ještě něco mi vysvětli, Hathawayová to je příjmení po mém otci?"

,,Ne, to je příjmení tvé matky, tví rodiče nejsou spolu a nediv se, když tě tak někdo bude oslovovat. Tady tě tak všichni znají."

,,Nejsem Hathawayová, nic pro tu ženu asi neznamenám, když tohle všechno dovolila. Jsem Johansonová po rodičích, které jsem považovala za své."

,,Tohle si budete muset vyřídit sami."

,,Není, co vyřizovat."

,,Je to jen na vás." Chvíli jsme nemluvili.

,,Dnes není trénink, že ne?"

,,Ne až zítra ráno."
,,Dobře, tak se uvidíme." A odešla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | 26. dubna 2013 v 23:37 | Reagovat

oooo .......... tak to byla luxusní kapitolka !!! úplně jsem se vžila do Rose !! nádhera !!! rychle další !!

2 sincerity sincerity | 27. dubna 2013 v 11:51 | Reagovat

jéé, jsem ráda, že se ti líbí :D

3 Tessinka Tessinka | 28. dubna 2013 v 16:23 | Reagovat

[2]: Moc se mi líbila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama