Kapitola 10.

30. května 2013 v 8:39 | Sincerity |  Návrat

Už se nám to jejich setkání blíží!!! Jen mě mrzí, že to očividně píšu jen pro jednoho člověka...co nadělám, Tessi, kapču si užij.
Kapitola 10.
Rozpolcenost, zamilovanost a překvapení


Rosin pohled:
Ani si nepamatuji, jak jsem se dostala do postele, ale vzbudila jsem se a čekal mě trénink s - ani nevim, ale jestli přijde znovu moje matka, tak fakt nevim, jak se zachovám.
Cítím se strašně rozpolcená, teď když si pamatuji skoro vše, tak nevím kam patřím. Stále mám ten život venku. Tetu Jasmine, ségru Kate- ve skutečnosti nejsme příbuzné, ale stejně jsem s nimi přožila 6 let života. Vždycky je budu považovat za své. A na druhé straně můj život tady. Před tím než mě odvezli, úplně od malička, a pak zase teď, s Lissou, mou matkou a tím vším tady. Už nevím jak dál. Donutila jsem se vstát. Byla jsem strašně unavená, z toho všeho tady- stálé tréninky, krásný Dimitrij, matka, Lissa...prostě všechno na mě dolehlo a už nevím, jak dál. Došla jsem do tělocvičny, už zase, jak taky jinak. Vždyť tu trávím celý svůj život. Bylo ještě brzy, ale Dimitrij tu už byl.
,,Ahoj, jdeš výjimečně včas." A usmál se. On se vážně usmál? Si ze mě dělá prdel? Včera mě tu nechal s matkou a teď si myslí, že mu skočím kolem krku, nebo co? Dejchej Rose, dejchej. Připomínala jsem si.
,,Čau, ehm mluvil jsi se strážkyní Hathawayovou?" Potřebovala jsem vědět, jestli by mi to řekl.
,,Ne, včera jsem ji už neviděl, měl jsem s ní snad mluvit, stalo se něco?" Neřekl by mi to, už ani on. On o kterém jsem si myslela, že stojí za mnou...
,,Ne vůbec nic se nestalo, jen jsme měli takový mateřský rozhovor!" Řekla jsem s takovou ironií a nechutí, jak jsem jen dokázala. Překvapeně zvedl hlavu ,,Rose, já....nemohl jsem ti to říct."
,,Proboha Dimitriji, sám jsi říkal, že si s ní mám promluvit a já ti věřila. Věřila jsem, že je to správné a že přijde čas, kdy si s ní promluvím. Ale ty...poslal jsi mě k ní jako na porážku." Nejdřív jsem křičela, ale poslední slova jsem už jen šeptala. Ani jsem si neuvědomila, že mi po tváři stékala slza.
,,Rose, omlouvám se, je mi to tak líto, promiň, jen jsem vám do toho nechtěl zasahovat." Přistoupil ke mně, potichu šeptal jeho slova, jako by mi nechtěl ublížit, vzal můj obličej do dlaní a palcem mi setřel slzu.
,,To nic, ty promiň." na něj opravdu nešlo být naštvaná. Asi jsem se vážně zabouchla.
,,Chceš mi o tom povědět?" Lehce jsem přikývla, on mezitím spustil své ruce k mým a stáhnul mě na žíněnku. Sedli jsme si do tureckého sedu a já mu vše řekla. Povídala jsem mu o mém setkání s mámou, o mé dřívější rodině a o všem, co teď cítím. Pozorně mě poslouchal a jen občas přidal nějakou otázku. Rozhovor s Dimitrijem byl tak zvlášní, ale zároveň strašně uklidňující. Měla jsem pocit, že ho znám už roky a on mě. Byl tak pozorný, poslouchal a pohled jakým se na mě díval…já nevím, možná si to vymýšlím, ale proč se o mě tak stará, když pro něj nic neznamenám? A nebo snad pro něj můžu něco znamenat? Je to vůbec ožné? Ani jsem si to neuvědomila a zjistila jsem, že jsem prošvihla snídani a jdu pozdě na hodinu s profesorkou Karpovou.
Ta probíhala jako normálně, no až na jedno malé překvapení, pozítří dorazí Lissa. Nevím, jestli jsem šťastná. Vlastně poslední dobou vůbec nevím, co cítím. Nenavidím matku, to ano, ale co Dimitrij? Co cítím k němu? A on ke mně? A proč se tak chová? Vypadá to, že mu na mě záleží, ale to přece není možné, nebo je? No a co Lissa? Jak to s námi dopadne? Jak bude reagovat, co pouto, co bude s námi? Vážně nevím, ale z mých myšlenek mě přerušila profesorka Karpová.
,,Rose, nevíme přesně, co se stane, ale je možné, že se pouto obnoví. Je to skoro jisté. Nevíme, jak to bude probíhat, ale se vším ti pomůžu. Můžeš se mě zeptat na cokoliv ohledně éteru. Víš, i pro Vasillisu to bude těžké. Neviděli jste se dlouho, bude to jiné. Na pouto nejste ani jedna zvyklá a bohužel budeš muset preventivně docházet k psycholožce."
,,Cože, a to jako proč?" Vůbec jsem to nechápala, nejsem blázen, tak proč psycholožka?
,,Musíme předejít tomu, co se stalo minule. Nesmíme dovolit, aby tě pohltily deprese."
,,A co když to nevyjde? Pošlete mě zase pryč? Smáznete mi paměť a bude to vyřešený?!?"
,,Ne Rose, teď už jsi skoro dospělá. My to zvládneme."
,,Jakou mám jistotu?"
,,Moje slovo, víc ti toho dát nemohu. Slibuji ti to Rose. Já tě v tom nenechám."
Jen jsem přikývla. Asi to bylo éterem, ale věřila jsem jí. Je přece na stejné lodi jako Lissa, ne? A nic jiného mi stejně nezbývá.

OTÁZKA: Vyhovuje délka kapitol?
Není vždy stejná, ale snažím o stránku a kousek. Když píšu víc, tak už mě to pak nebaví a píšu to na části, jde taky jakou mám náladu a samotnou mě u jiných povídek nebaví číst hrozně dlouhý kapči...radši častěji a míň :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | 30. května 2013 v 17:28 | Reagovat

OOO ... tak tahle byla vážně povedená !!! byla jsem dojatá !! :D :D ani nevím čím :D :D nádhera !! prosím rychle další !!

2 Ele Ele | 30. května 2013 v 17:33 | Reagovat

Ahoj.... máš opravdu nadání na psaní.. !! WOW .... já to myslím opravdu vážně píšeš úžasně !! Jsem moc ráda, že mi o tvé povídce pověděla Tessinka ... jsem její starší sestra, takže se nediv když budeme mít stejnou IP adresu .. :D ,yslím vážně to co píšu .. máš opravdu talent ... možná je to ukvapené, ale podle mě by ses tím v budoucnosti mohla i živit :D jen tak dál a začneš se ještě víc zlepšovat ... pokud to jde :D

3 sincerity sincerity | 30. května 2013 v 17:53 | Reagovat

Jééé, moc děkujů, jsem šťastná za vaše komentáře a nadšení ;) Jste zlata. Dál se omlouvám, že občas ve čtvrtek vynechám, ale stále mi z nějakého důvodu nejde přihlásit se doma, tudíž zveřejňuji ze školy a občas to nestihnu :( ale nebojte, mě to většinou baví a tak to snad dopíšu...jen si ještě nejsem jistá, jak to dopadne :D

4 sincerity sincerity | 19. června 2013 v 21:20 | Reagovat

další bude zítra, slibuju :d

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama