Láska zahřeje, ale uhlí je uhlí

12. června 2013 v 6:58 | Virwen Fabulae |  Do Soutěží
tak jsem si promazávla maily najednou jsem narazila na tuhle jednorázovku... :D Myslíš, že nikdy nebyla na tomhle blogu zveřejněná, tak jsem si řekla, že jí sem hodím. Byla do soutěže, kterou pořádala NikaRoovy, tím jsem si jistá, ale jaká to byl soutěž, to už vám nepovím :D Povídka je z 17.10.2012 :) Užijte si ji :)




"Za-za-za ja-ak dl-dlouho t-tam bu-bu-bu-budeme?" zeptala jsem se svého kolegy a přítele třesoucím se hlasem. Byla mi zima. Ten mě vzal za ruku a snažil se mě zahřát. Muselo být snad deset pod nulou. Když bych cítila nos, řekla bych, že asi brzo upadne, ale já ho necítila. Byla jsem na zimu obzlášť citlivá, jako černovláska s velmi bledou pletí. Dokonce ani tuk mě nezahříval, protože... No... Žádný jsem neměla. Byla jsem štíhlá s velmi dobře tvarovanou postavou. A to jsem věděla a uměla toho využívat. Když bysme byli někde jinde a ne v lese, kde mrzne, tak bych šla vlemi svůdně, ale takhle? V tomhle by nebyl svůdný nikdo - tady by měli dělat modelky ty přehlídky. Modelky... Tak mě oslovovala většina chlapů. Přirovnávali mě k nim, říkali že vypadám jako jedna z nich. Prosím vás. Já a modelka? Jsem sice krásná, štíhlá a tak, ale mám ráda svoje, kapku drsnější, povolání. Jsem nájemná vražedkyně. Na akce chodím v kůži, protože si v ní připadám sexi a miluju svojí motorku. Co bych za ní dala, v tomhle pustém lese.
"Miláčku," oslovil mě Nick. "Podívej! Támhle je ta chata!" zakřičel plný naděje, že se mnou večer bude nějaká řeč. Měla jsem ho opravdu ráda - tak jako může mít někoho rád někdo v naší brandži - a oba jsme se těšili na dnešní dny. Zocelení v drsnějších podmínkách a zpevnění pánevního svalstva bylo také v plánu. Nikdo v práci nevěděl, že spolu máme poměr a nám totak vyhovovalo. Byli jse parťáci, kryli si záda.Něklikrát jsem jemu zachránila život, stejně tak jako on mně. Důveřovali jsme si a to bylo hlavní.
Teď jsem plna nového elánu vyrazila směrem k dřevěné chatě. Doufala jsem, že tam bude teplo.
Jak hodně jsem se zmílila jsem zjistila až o pár minut později. Nechtěla jsem tomu ani věřit, ale bylo to tak: V chatě byla snad větší zima než venku!
Nick shodil ze svých mužných ramen batoh a prohrábl si rukou své delší blonďaté vlasy. Povahově jsme byli stejní, ale vzhledově jsme byli úplné opaky. Já drobná, on vysoký. Já štíhlá, on svalnatý (sílu jsme však měli oba). On blondýn, já černovláska. On měl světle modré oči, moje byli z dálky černé. Ale jinak jsme se úžasně doplňovali. Někdy měl ale Nick trošku jiné úmysly než já.
Třeba jako teď. Podíval se na mě a usmál se napůl uličnickým, napůl svůdným úsměvěm. Přešel tu malou místnost a popadl mě okolo boků. Já měla už svůj batoh také na zemi, takže mu nic nebránilo mě políbit. Byl to velmi vášnivý polibek. Bylo příjemné jak se nám náš horký dech zahříval studené rty. Jeho ruka mi začala pomalu rozepínat knoflíky u kabátu. Neměla jsem na to moc náladu, ale věděla jsem, jak umí být Nick nepříjemný, když nedosáhne svého. Tak jsme pokračovali do ložnice...
Nick uměl být velmi něžný milenec, ale zima a nedočkavost udělali své. Ani ne za deset minut byl hotový a předehru jen naznačil... On byl už zahřátý, to bylo vidět, ale já se pořád klepala kosou. Měla jsem pocit, že mi brzy upadnou prsty u nohou, na rukách, nos, uši... No prostě znáte to. Vzala jsem si na sebe ten nejteplejší svetr co jsem našla plus ty nejteplejší kalhoty a šla jsem prozkoumat chatu. Nick už spokojeně chrněl a nebála jsem se, že se brzy probudí. Narazila jsem na obývací pokoj. Jupí! Krb! Zaradovala jsem se v duchu. Kde je krb, tam musí být topivo ne? Šla jsem hledat. Hledala jsem opravdu dlouho - teda, tak se mi to zdálo. Nakonec jsem našla uhlí. Ale trápila mě jedna důležitá věc... I přes to, že bych vám dokázala i o půlnoci vyjmenovat jak nejlépe někoho zabít plus postup, tak jsem neměla nejmenší tušení jak se zapaluje uhlím. Nick by to měl vědět. Je to přeci muž. Mohla jsem udělat dvě věci: první - umrznout, nebo druhou - jít a vzbudit ho. Rozhodla jsem se pro druhou možnost.
Nebyl zrovna nadšený, když jsem ho vyhnala z rozehřáté postele, ale i on uznával, že je tu zima. Odešel do obývacího pokoje a zatímco rozehříval krb, já šla udělat horkou čokoládu. Byli jsme hotoví zhruba stejně. Gauč byl v obývacím pokoji tak šikovně postavený, že byl přímo naproti krbu a jeho teplo sálalo až k nám. Srkali jsme horkou čokoládu a mlčeli jsme. Začali jsme po sobě po očku pokukovat. Za chvíli jsme už oba čokoládu dopili a byli jsme rozehřátí krbem. Když se ke mě Nick nahnul aby mě políbil, nebránila jsem se...
Řeknu vám tohle: Láska sice zahřeje, ale uhlí je uhlí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 12. června 2013 v 14:12 | Reagovat

Jé, že bych to už někdy četla... :D Ten název mi něco říkal. Povedená. ;-)

2 sincerity sincerity | 14. června 2013 v 14:59 | Reagovat

vtipný :D kam jsi prosím tě šla na tenhle nápad? :) :)¨:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama