Kapitola 13.

12. července 2013 v 10:00 | Sincerity |  Návrat
Ahojda, tady je další kapitola Návratu... :D
Užijte si ji :)



Kapitola 13.
Už to vážně vůbec nechápu
Lissin pohled:
Dimitrij pro mě přišel. Rose se konečně vzbudila. Jsem tak šťastná, že je v pořádku. To co se stalo na nádvoří bylo hrozný. Křičela a prosila, ať ji nechám být, ať už jí neubližuju, ale já to nedělala, to pouto samo. Nerozumím tomu. Proč ji hlava bolela tak, že z toho upadla do bezvědomí na tři dny. To jí to pouto vážně tak ubližuje? Neměla bych se od ní držet dál?
Blížili jsme se k pokoji a já začala být pěkně nervózní. Chris si toho všiml a povzbudivě mě chytl za ruku. Vešli jsme dovnitř. Myslela jsem, že bude ležet, nebo spát, ale ona byla oblečená v normálním oblečení a stála u postele zády k nám. Jen co jsme vešli, slyšela jsem povzdych a Rose si promnula jeden spánek. Přišla jsem blíž a nevěděla, co říct. Naštěstí Rose začala.
,,Omlouvám se, za to všechno, co jsem ti řekla."
,,To je v pohodě, chápu to." Rose přišla blíž a obejmula mě. ,,Moc jsi mi chyběla."
,,Ty mě taky." Popotáhla jsem a začala si utírat slzy, které se mi bez varování začaly řinout z očí. ,,Ale no tak, nebul. Víš, že to slečna Darciová nenáviděla."
Jo v tom měla pravdu. Slečna Darciová nesnášela, když jsme ve školce brečeli. Touhle poznámkou z dětství mi Rose vykouzlila usměv na tváři. ,,No tak vidíš, takhle se mi líbíš." ,,A nechtěla by jsi nás představit?"
,,Rose, cítím tě. Vím to. Nemusíš mi lhát."Věděla jsem, že mi čte myšlenky. Tenhle pocit si pamatuji z dětství, takže moc dobře ví všechno o Christianovi. Sice nemohu poznat, kdy je v mé hlavě, ale cítím pouto. Cítím, že zná moje myšlenky. Že ví, co k Christianovi cítím. Myslím, že může znát můj život lépe než já sama. ,,Tak alespoň formálně." Zaškemrala. ,,Dobře, tohle je Christian. Chrisi, tohle je Rose." Formálně si podali ruku. Rose se ale začala ošívat a uhýbat očima.To ji snad Chris tak vadí? V obličeji měla nepřístupný výraz a nedokázala jsem odhalit, co se s ní děje. V hlavě jsem ji poslala zprávu, jako jsme to dělali, když jsme byly malé. Ještě předtím, než Rose pohltily deprese a než ji odvedli. Rose, co se děje? Christian je v pohodě. Není jako jeho rodiče. Rose se mi ale podívala zmateně do očí a vyběhla z místnosti. Ve dveřích jsem slyšela, jak zašeptala: ,,Promiň." A s tím mi zmizela z dohledu.
Dimitrijův pohled:
Vyběhl jsem za ní. Nechápu, co se s ní děje. Nejdřív řekne Lisse, že za to všechno může ona a pak uteče z místnosti, hned co se seznámí s Christianem. To má takové předsudky? Já vím, má je každý, ale ona? Zrovna Rose by nemusela. On není jako jeho rodiče. Znám ho z kampusu a není špatný. A to že se straní ostatních a zdá se být podivný, to není jeho problém, to ostatní se ho straní. Ztratila se mi z dohledu, stál jsem na nádvoří a netušil, kam běžela. Zkusím její pokoj, kam jinam by taky šla? Doběhl jsem ke dveřím a zabušil. ,,Rose, jsi tam? Otevři." Nic se nedělo. ,,No tak, Rose otevři."
,,Nechci s tebou mluvit. S nikým nechci mluvit."
,,Rose, otevři, to není prosba, ale příkaz." Za dveřmi jsem slyšel, jak se pomalu přišourala ke dveřím a odemkla. Ani se neobtěžovala otevřít a tak jsem vzal za kliku a nakoukl dovnitř. ,,Smím jít dál?"
,,Dáš mi příkaz a pak se ptáš? Měl by sis rozmyslet, co chceš soudruhu." Povzdechl jsem si, to je celá Roza. Sakra, už zase. Co to se mnou je?
,,Proč jsi utekla?"
,,Nevím, prostě tam bylo vydýcháno." To se mi sakra nemůže svěřit?
,,Lžeš, horší výmluvu jsem ještě neslyšel."
,,No tak už jsem tam s nimi nechtěla být. To je toho."
,,Takhle se ale normálně neodchází ze schůzky."
,,To mě musíš furt poučovat? Nesnáším když mi někdo káže, co mám dělat."
,,Očividně to potřebuješ. Bylo to kvůli Christianovi? To proto jsi utekla? Myslel jsem, že ty nejsi taková."
,,Jaká? Myslíš si, že se ho bojím? Že si myslím, že se taky stane Strigojem jako si myslí všichni okolo? Mám s Lissou pouto, vím, co k němu cítí. Miluje ho a vidím, že on ji taky. Ať si o něm myslím cokoliv, mají se rádi a Lissa je šťastná. To je nejdůležitější. Nejsem jako ostatní, vůbec mě neznáš!!!"
,,Promiň, nechtěl jsem to říct takhle." Rose si promnula spánky a zívla.
,,Jsem fakt unavená, můžu jít spát, nebo máme trénink?" Pronesla trochu naštvaně a drze.
,,Ne dnes ještě ne. Ale zítra ráno v tělocvičně jako obvykle." Řekl jsem trochu hrubě.
,,Dimitriji?"
,,Hm?"
,,To už je jedno." S tím se otočila a šla do malé koupelničky, která byla spojená s pokojem. Ta loučení Rose vážně nejdou. Budu ji to muset naučit. Sebral jsem se a odešel.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | 12. července 2013 v 12:58 | Reagovat

Krása !!! ale proč tak reagovala na Chrise ?? :D

2 Elen Elen | 13. července 2013 v 9:58 | Reagovat

Chudáček Chris ;( jinak moc krásná kapitola !!

3 Sincerity Sincerity | 14. července 2013 v 12:13 | Reagovat

Díky za věrnost čtení ;-) a vřelé ohlasy :-D

4 Sincerity Sincerity | 14. července 2013 v 12:14 | Reagovat

[1]:právě to vůbec nebylo kvůli Christianovi :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama