Kapitola 15.

3. srpna 2013 v 20:00 | Sincerity |  Návrat
Po strašně dlouhý době, jsem se překecala a zkopírovala jsem sem z mailu kapitolu kterou vám posílá Sincerity :) Takže doufám že si to užijete :) (Btw. příští kapitola tu bude tak za týden ;) Přednastavím ji na... Neděli v 10 :) )




Kapitola 15.
Návštěva

Rosin pohled:
Seděla jsem v pokoji a tupě zírala do stropu. Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem udělala. Celý den na to myslím a nemůžu přestat. Říkám si: ,,Panebože, co jsi to udělala!" a zároveň: ,,Juchů, líbali jsme se. My jsme se opravdu líbali." A bylo to skvělý. Už dřív jsem se líbala s několika kluky, ale to bylo jiný. Dimitrij líbal prostě božsky. Stále jsem si to přehrávala. To co říkal. Prostě tomu nerozumím a nevěřím mu, že ke mně nic necítí. Najednou mě vytrhlo ze snění zaklepání.
Jen jsem křikla ke dveřím ,,Dále!" a dovnitř vešla profesorka Karpová.
,,Ahoj Rose, neruším?"
,,Ne, vy nikdy." Tuhle profesorku jsem si hodně oblíbila. Asi zato mohl éter stejně jako u Lissy, ale obě si hned zamilujete. Jsou to takové klidné a vstřícné bytosti, že máte pocit, že je musíte všude a před vším ochraňovat a zároveň je obdivujete za jejich sílu a postoj k životu. I když nad tím přemýšlím, jednu UŽ neznám a druhou JEŠTĚ ne.
,,A co vlastně potřebujete?"
,,Mám pro tebe několik zpráv a přišla jsem si promluvit a zjistit, jak ti je," jen jsem ji pohledem vybídla, ať pokračuje. ,,Takže, dávala jsem ti čas a odkládala to, ale vzhledem k okolnostím, musíš navštívit psycholožku a budeš proto osvobozena z některých částí výuky v danou dobu."
,,Vzhledem k okolnostím, co vy o tom víte?"
,,Rose, mluvila jsem se strážcem Belikovem i s Lissou. Musíme předejít nejhoršímu a nezapomeň, že vidím aury."
Ujel mi dlouhý povzdech, ,,Tak co jste se od nich dozvěděla? Stěžovali si? Mám snad průšvih za to, do čeho jste mě zatáhli? Můžu snad za tohle všechno já?" Zase jsem se strašně rozčílila. To se mi poslední dobou stávalo pořád.
,,Rose, uklidni se. Jsi plná temnoty, musíš si s někým promluvit."
,,Právě přece mluvíme," odsekla jsem.
,,S odborníkem, samozřejmě. A jinak, jaké máš pocity z pouta?"
,,Pocity? Si ze mě děláte prdel? Příšerně mi třeští hlava a furt mě někdo sere. Tak jaký si kurva myslíte, že mám pocity?" byla jsem sprostá a hrubá, ale potřebovala jsem to ze sebe trochu dostat.
,,Rose," pokárala mě, ,,nesmíš se tím nechat ovládat. Temnota tě nesmí znovu přemoci. To nedovolím, přesně jak jsem ti slíbila a proto je nutná ta psycholožka a já tu jsem, abych vám dvou pomohla s poutem."
,,Tak mi pomožte a zastavte tu bolest."
,,Musíš mi přesně popsat tvé pocity, když bolest nastupuje a jak se cítíš, když jsi s Lissou." A tak jsem ji to všechno řekla.
,,Zdá se mi jako by pouto nebylo kompletní. Zkusím se podívat do nějakých knih a ještě nad tím popřemýšlím, ale ty také přemýšlej, Rose. Pouto není kompletní z nějakého důvodu. Musíš nás přijmout. Nás všechny, to co tenhle život obnáší, náš svět, Lissu. Vím, že to je těžké, holčičko, a taky vím, že to, co jsme ti udělali nebylo fér, ale musíš to přijmout. Přestaň nás za to nenávidět a smiř se s tím. Pak se možná vaše spojení dokončí a zase budete šťastné. Tímhle postojem totiž neubližuješ jen sobě. Přemýšlej nad svým vztahem s Lissou a možná se soustřeď na školu a na ní a ne na běhání za chlapy." S tím se zvedla, vyplula z pokoje a nechala mě tam samotnou zírat do stěny. Nemůžu uvěřit tomu, co řekla. To myslí vážně? Jako že mě bolí hlava, snad protože to chci nebo co? A jaký chlapy? To jsem snad tak čitelná. Sakra, sakra, sakra, vona přece vidí aury. Do háje. Pak jsem se vzpamatovala a uviděla vizitku na mém stole: Školní terapeutka a psycholožka Deirdre Archerová a z druhé strany na ní bylo napsáno ručně: Zadní kampus, 2. patro, dnes v 6:30, a buď tam přesně. Tak to potěš, asi se z nich zblázním, aby měli alespoň, co léčit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama