Kapitola 16.

11. srpna 2013 v 10:00 | Sincerity |  Návrat
Takže jak bylo slíbeno, další kapitola je tady přesně v 10:00 :D Jo a Sincerity vám vzkazuje: Tahle mi dala vážně zabrat, tak si jí važte!!! :D Sincerity

Zároveň se tady zveřejní její tip na jednu knihu kterou četla... Ta se tady objeví ve středu v 15:00 :)





Kapitola 16.
Deirdre

Rosin pohled:
Nebyla jsem tam přesně a ani jsem nechtěla. Přišla jsem asi v 6:45, protože v jídelně byla fronta a vzhledem k tomu, že jsem měla jít sem, jsem si dala na čas. Neobtěžovala jsem se klepat a prostě jsem vešla. Stejně by už měla čekat, tak co. Vešla jsem a uviděla pomněrně hezkou třicátnici s krátce střiženými vlasy. Jen něco v jejím pohledu prozrazovalo, že je to psycholožka. Prostě ten pohled jako by se vám dívala až do nitra duše. Byla trochu děsivá.
,,Rosemaria Hathaway, předpokládám."
,,Přesně," ani jsem se nesnažila být milá, neměla jsem přece proč.
,,Prosím, posaďte se." Drze jsem si kecla do křesla a překřížila ruce na prsou.
,,Tak, co my povíte?"
,,To si děláte srandu? Vy mi máte pomoct a já tu zas nechci být. Uděláme kompromis, vy mě necháte bejt a já zas budu v pohodě."
,,Proč jste tak nepřístupná, aby vám někdo pomáhal?" Tak přesně to mi řekl Dimitrij.
,,Já nepotřebuji pomoc."
,,Opustil vás někdo v dětství? Prožila jste velkou ztrátu? Ublížil vám, protože odešel a nepomohl vám?"
,,Co je to za hloupou otázku? Já nikoho neztratila."
,,A co vaše matka, ta vám nikdy nechyběla? A nebo otec, toho jste přeci nikdy nepoznala. Vyvolala ve vás neopora od obou rodičů tendenci zvládnout všechno sama a odmítat ostatní?"
,,Kruci, přestaňte už s těmi otázkami. To vy mi máte říct odpověď, ne?"
,,Mýlíte se, já vás mám přivést k odpovědím na vše, co vás trápí pomocí mých otázek. Pouze vaše myšlenky směruji tak, aby jste snáze našla odpovědi, které nejste schopna odhalit."
,,Jaké pocity ve vás vyvolalo zjištění, že jste odsud byla odvezena?"
,,To, že si přečtete jeden spis ještě neznamená, že jste vševědoucí!!!"
,,Zlobíte se na lidi, kteří to dovolili?"
Mlčela jsem. Prostě jsem nehodlala odpovídat. A taky jsem se snažila nepřemýšlet nad tím, co říkala, ale nešlo to. Všechny její otázky byly trefné a nutil mě koukat se na věc z jiných pohledů.
,,Zařazujete na seznam těchto osob i Vasilissu? Máte ji za zlé, že kvůli ní jste to tu musela opustit?"
,,Ne! To si nemyslím. Liss za to nemůže. Zachránila mi život."
,,Ale pak vás kvůli ní odvezli. To ona vám předává temnotu. Ničí vás. Nenávidíte jí kvůli tomu?"
,,O co se ksakru snažíte? Chcete snad, abych ji za to nenáviděla?"
,,To jste řekla vy."
Pche! Už se s tou ženskou nehodlám bavit, všechno překroutí.
,,A co muži? Máte někoho, kdo vás podporuje?"
Chtěla jsem říct: ano, ale ono vlastně ne. Já nevím! Radši jsem mlčela a ona to prokoukla.
,,Je to někdo zvenčí?"
Hodlala jsem ji alespoň namíchnout. ,,Kam mě nasměrují tyto otázky? Sama snad přece vím, odkud je, tak kam mě odpověď na otázku dostane?"
,,Takže někdo odsud, co zná všechna tajemství našeho světa a vaše problémy. Předtím jste na otázku, jestli vás podporuje mlčela. Tudíž buď sama neznáte odpověď, nebo vás nepodporuje. Je to tedy autoritativní osoba, která neschvaluje všechno vaše chování?"
Chtěla jsem ji srazit hřebínek a ona si místo toho ze všeho něco vyvodí a udělá překroucené závěry. Jak to mohla všechno vyčíst z mého mlčení? A nejhorší na tom je, že má pravdu. Dimitrij neschvaluje, jak se chovám a vlastně ani nevím, co ke mně cítí.
,,Opětuje vaše city? Nedává je snad najevo? Nemůže, nebo žádné takové city neexistují? A když nemůže, tak proč? Stavíte ho snad do neřešitelné pozice..."
A takhle pokračovala asi dalších dvacet minut. Ale já ji už nevnímala. Jen jsem přemýšlela nade mnou, Lissou a Dimitrijem. Opravdu si kolem sebe stavím zeď, protože se bojím, že mě znovu všichni opustí? Vážně nepřijímám Lissu, protože ji tohle všechno vyčítám? A co když mě má Dimitrij opravdu rád, jen mi to nemůže, nesmí dát najevo? Co by to pro mě znamenalo? Nikdy nenaplněnou lásku, nebo naději na vztah? Bože, co mi to ta psycholožka udělala.
Ticho…co se stalo? Proč mlčí? Ona vážně mlčela a se zaujetím mě pozorovala.
,,Co?"
,,Přemýšlíte. Jsme na dobré cestě," řekla s uspokojením.
,,Takže můžu odejít a nevracet se?"
,,Pro dnešek to stačí, dostavte se znovu ve stejnou dobu pozítří."
I když se mi to nelíbí, možná mi to v něčem vážně pomůže.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tessinka Tessinka | 11. srpna 2013 v 23:27 | Reagovat

Chudák Rose .. tyhle otázky by mě už ničili :DD jinak moc krásná kapitolka :D

2 KRISTY KRISTY | Web | 17. června 2015 v 16:23 | Reagovat

Děkuji. Četl se zájmem. Blog do oblíbených přivedl=) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama